Michal Hýbek v paměti archivů a přátel, nová kniha NAMU

V Nakladatelství AMU právě vyšla kniha o Michalu Hýbkovi, „kameramanovi disentu“, který byl všestrannou osobností s kontakty a zájmy v oblasti hudby, výtvarné kultury a divadla. Filmový historik Jan Bernard rekonstruuje Hýbkovu životní pouť na základě průzkumu velkého množství archivních materiálů i rozhovorů s pamětníky. Kniha tak rozšiřuje dosavadní poznání dějin každodennosti a alternativní kultury v socialistickém Československu a přináší i nové informace o zrodu filmového a televizního průmyslu na počátku 90. let.

Michal Hýbek (9. 10. 1957 – 19. 10. 2003) se proslavil jako spoluautor vynikajícího amatérského filmu Snídaně. Natočil ho s Pavlem Bártou v roce 1984, nedlouho poté, co se vrátil z vězení, jímž byl potrestán za svou spolupráci se samizdatovým časopisem Vokno. Ve vězení se seznámil s Václavem Havlem a v roce 1986 natočil pro jeho prezentaci světové veřejnosti před udělením Ceny Erasma Rotterdamského film Dopisy Olze. S Havlem se podílel i na konceptu „paralelní televize“ – Originálního videojournalu, který se prostřednictvím videokazet šířil mezi disentem. Pro toto médium také natáčel. Pro jeho pověst skvělého a spolehlivého kameramana, jímž byl i přesto, že mu chyběly články prstů na obou rukou, si ho po sametové revoluci vybírali režiséři pro své dokumenty z Ameriky, ze Sibiře, Řecka, Filipín i dalších zemí. V televizi se také významně podílel na velkých cyklech jako Cestománie, Bigbít či Ještě jsem tady. Na přelomu tisíciletí, kdy dosáhl ve spolupráci s umělecky založenými osobnostmi české filmařské obce vysoce profesionální úrovně své práce, ho zasáhla zhoubná nemoc, kterou ani přes svou přirozenou povahu k překonávání potíží a překážek nedokázal zdolat.

„Osudy a tvorba Michala Hýbka jsou tu nejen individuálním příběhem odvážného a dobrodružného člověka, který usiloval o to, aby v životě i v tvorbě dosáhl svobody, po které toužil, ale i obecnějším obrazem toho, jak takové možnosti vypadaly v době husákovské normalizace a v bouřlivých letech po sametové revoluci roku 1989, kdy rozvoj gründerské fáze kapitalismu a principů demokracie umožnil realizace různých typů ideálů svobody,“ píše Jan Bernard v závěru své knihy.