MissinCat: Hudba a obraz spolu musí ladit

Multiinstrumentalistka, která si jednoho dne sbalila kufry a z rodného Milána se přestěhovala do Berlína, vydává v těchto dnech EP Forces. Tomu předcházela čtyři řadová alba, filmová hudba, předskakování The xx nebo Amy Winehouse. MissinCat se rozhodně nefláká, ostatně přesvědčit se můžete sami v Café V lese 5. května. Caterina Barbieri alias MissinCat podpoří na charitativním koncertu Chráněné bydlení Slapy pro lidi s mentálním postižením.

Na svém, v těchto dnech vydaném, EP Forces máš plejádu skvělých hostů – Me and My Drummer, Robot Koch, La Boum Fatale a další. Jak jsi je vybírala?

Zkrátka jsem se sama sebe zeptala, se kterými německými umělci bych ráda pracovala. A právě ona pětice reagovala se značným entuziasmem.

Tvé obaly alb, klipy i promo fotografie jsou vizuálně pestré, barevné, někdy lehce retro. Kdo za tím stojí, spolupracuješ s grafiky nebo je to tvá idea?

Vždy kooperuji s grafiky a filmaři. Sama mám hodně nápadů a vždy chci být součástí kreativního procesu. Hudba a obraz spolu musí ladit a reprezentovat to, čím jsem.

Na turné jsi teď se švýcarsko-německou skupinou Lorraine, proč oni?

Propojil nás můj manažer, který je znal, a já myslím, že jsou skvělí. A teď, když jsem je viděla naživo několikrát, to mohu říct opravdu důrazně a nahlas (smích).

Sama jsi přispěla k několika soundtrackům, třeba ke snímku Omamamia, kdyby sis ale mohla vybrat, k jakému filmu bys ráda složila hudební doprovod?

Jednoznačně k barevným a podivným filmům Wese Andersona.

Je něco, bez čehož se na turné neobejdeš? Tedy kromě nástrojů, samozřejmě…

Potřebuji se dobře najíst a dát tělu i hlasivkám odpočinek, což je ale během šňůry těžké. Taky potřebuju milé lidi kolem sebe, takže mám tu nejmilejší kapelu i crew nemám si na co stěžovat. (smích)