Mystická Wielebna se vrací, Obscure Sphinx poprvé v Plzni!

Polská post-metalová hvězda Obscure Sphinx znovu zazáří v ČR, a to poprvé v Plzni! Těsně před vydáním třetího alba, nástupce kritikou i fanoušky oceněného Void Mother, se mystická Wielebna se svou nekompromisní družinou vydá na krátkou tour. Post-metalové klimaxy, drtivé riffy a excelentní ženský vokál zazní na jediném českém koncertě v sobotu 7. května v Divadle pod lampou. Spolu se sludgery z Prahy King Keporkak a známým západočeským screamem Le Bain de Maid

Obscure Sphinx vznikli ve Varšavě v roce 2008 a přelomové se stalo už jejich první album Anaesthetic Inhalation Ritual. Mix post-metalu s vlivy doomu a post-rocku se promítá do naléhavých sonických ploch s elektronickými samply a drtivou kombinací osmistrunných kytar. Největší devizou je však hlas zpěvačky Wielebny, která dokáže uhranout i ty nejzatvrzelejší odmítače ženských vokálů v tvrdé hudbě. Bezchybný rozsah několika oktáv neuhne naživo ani o čtvrttón a jemné pasáže zvládá stejně přesvědčivě jako lví řev.

Chyb se ale nedočkáte ani u zbytku kapely, uctívači Sfingy jsou vždy stoprocentní. A můžete si být jistí, že do každého koncertu vloží vše, co mají - a že toho není málo! Jen u málokteré kapely najdete takové množství heavy riffů, ze kterých budete cítit záda ještě druhý den, ale zároveň se můžete lehce ztratit v postupně budované atmosféře rozsáhlejších kompozic. Třetí, dosud nepojmenované album, se právě dokončuje.

V Čechách najdete pramálo kapel, které by tak sebejistě kombinovali stonerové riffy s metalovým základem. Bez zbytečného spěchu, hezky pomalu. King Keporkak se s majestátem a vahou obřího kytovce vrhají do moře zvuku, aby následující vlnou smetli všechny pod pódiem. Rozhodně se nabízí srovnání s americkými legendami Crowbar, které ostatně i podpořili při jejich posledním pražském vystoupení.

Ač se dlouhohrající desce Mlčím zapomínám nebo i splitu se západočeskými undergroundovými soudruhy Hadem pro mého munga dá jen málo co vytknout, největší síla Le Bain De Maid tkví v živých vystoupeních. Uvěřitelně a intenzivně servírují všechny bolesti lidského bytí na zlatém podnosu z temného kytarového mrazení. Někdo si možná vzpomene na žánrově spřízněné Esazlesa, ale brzy na ně zase zapomene, poté co ho LBDM přidusí dalším návalem smutku a beznaděje.