Články / Reporty

Nejen pro krajany - Altın Gün

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana | Články / Reporty | 09.02.2020

Představuji si, že takhle nějak si může připadat Američan, který náhodou ve Státech zabloudí na koncert nějaké naší mainstreamové hvězdy pořádaný pro krajany. Tak trochu jako "stranger in a homeland". Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity, která významným představitelům žánru zvaného anatolský rock připravila nadšené uvítání a táhla s nimi za jeden provaz po celý set. Ovace, tanec, rozjetá párty. Při největších hitech sborový zpěv, k němuž zpěvačka Merve Dasdemir nepotřebovala vyzývat, naopak vypadala připraveností publika příjemně zaskočená. Ale i když si díky tomu český návštěvník mohl připadat poněkud mimo partu, v úvodu naznačená analogie nakonec tak úplně nesedí. Altın Gün sice jsou spíš hlavní proud než nějaká vytříbená specialita pro místní znalce world music, ale to neznamená, že by jejich směs turecké tradice, funku a psychedelického rocku byla pro nezasvěcené málo atraktivní. Strhnout dokáže kohokoliv.

Sedmimístné cifry u poslechů na Spotify mi měly napovědět, přesto jsem byl překvapený, za jak velké hvězdy relativně mladá kapela (loňské album Gece je teprve jejich druhé) platí mezi tureckou diasporou, do níž vlastně rovněž patří. Ale není to nijak nepochopitelné. Jak jsem nadnesl, jejich hudba je široce akceptovatelná, chytlavá, taneční a navíc prostoupená tureckou tradicí, kterou zakladatel skupiny, Holanďan Jasper Verhulst, těží především z období šedesátých a sedmdesátých let, kdy akustický folk začal vstřebávat rockové vlivy. Písně tak mají zřetelný retro-psychedelický nádech, reprezentovaný zejména bujnými výjezdy kláves Erdinçe Ecevita. Energický funkový spodek obstarává Verhulstova baskytara, bicí Daniela Smienka a kytarové beglajty Bena Ridera, zatímco zprostředkovateli lidových prvků jsou perkuse Gina Groenevelda, loutna saz, kterou s klávesami střídá Erdinç Ecevit, a samozřejmě samotné písně. Ty čerpají z tureckých folkových zdrojů v čele s tamní legendou Neşetem Ertaşem, z jehož repertoáru pochází například píseň Yolcu, která otevírá poslední album kapely a na koncertě rovněž zazněla v podání Ecevita. Ten odzpíval i několik dalších písní, větší část večera ale od mikrofonu ovládala Merve Dasdemir, jejíž projev i komunikace s publikem byly o poznání průbojnější a živější.

Pro ty, kdo hledají extrémnější hudební zážitky, by bývali vhodnější v pondělí na stejném místě BaBa ZuLa, ale ani Altın Gün rozhodně nebyli špatnou volbou. Nejen pro atmosféru, kterou mimořádně vstřícné publikum vytvořilo, nejen pro taneční rej, jemuž nešlo nepodlehnout. Kapela dokázala svůj set prošpikovat několika opravdu strhujícími momenty, šikovně podtrženými hrou světel, která nebyla nijak bombastická, zato efektní i neokoukaná. Instrumentálně ani nasazením šlo o neošizený koncert, který udělal radost nejen našim tureckým spoluobčanům.

Pozdní příchody nemám ve zvyku, většinou bývám na místě mezi prvními, ale pravidla mají své výjimky. Předskakující rumunskou dvojici Balkan Taksim jsem bohužel zastihl až deset minut před skončením jejich setu, ve chvíli, kdy už měla publikum pěkně rozhicované. Na splynutí s panující euforií už bylo tím pádem pozdě, ale Saşa-Liviu Stoianovici s elektrifikovaným sazem a Alin Zăbrăuţeanu obsluhující elektroniku zaujali i při letmém setkání. Minimálně prokázali, že míchání balkánských melodií s tanečními beaty prodělalo od dob DJe Shantela znatelný pokrok.

Info

Altın Gün (nl/tur)
7. 2. 2020 Palác Akropolis, Praha

foto © archiv skupiny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace