Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Když enfant terrible tuzemské promotérské scény Heartnoize v červnu oznámili, že texaský mistr ambientních loopů William Basinski v rámci svého turné The Last Symphony vystoupí v Praze, bylo mi hned jasné, že první prosincový večer chci strávit právě v Kostele U Salvátora. V zátiší evangelického svatostánku, který běžně zaštiťuje jiné experimentální události jako festival Alternativa nebo Spectaculare, plánoval Basinski odehrát některé nevydané nahrávky z 80. let spolu se skladbami ze čtyřiadvacátého alba Lamentations z roku 2020. Pro publikum ale připravil i několik „vánočních dárků“.

Není to poprvé, co Basinski zavítal se svou tvorbou a šarmem rock’n’rollové hvězdy do Česka. Pět let zpátky se s ním místní posluchači mohli seznámit v prostorách pražského Paláce Akropolis, kde mu sekundoval polský ambientní hudebník Tomasz Bednarczyk alias New Rome. Pro některé může být Basinského hudba naživo těžkou disciplínou. Jeho meditativní sety připomínají plynulé poslechové cvičení, kterým se musíte nechat pokorně vést nebo vyměnit kostelní lavice za sluchátka. Přesto mě vyprodaná experimentální mše pod taktovkou roztančeného Basinského pohltila a zanechala v transu do posledních minut bezmála hodinu a půl dlouhé „koncepční performance“.

Důmyslně propracovanými a minimalistickými kompozicemi táhlých, jemných zvukových ploch a dekonstruktivních postupů uvedla večer producentka na vzestupu a hybatelka současné české elektronické scény Natálie Pleváková. Z následovného půlhodinového intermezza se však nevytratila komorní obřadnost, kterou hudebnice nastolila. A to navzdory humorné vsuvce rozjařeného Basinského. Před prudkým nástupem prvních tónů jeho (za mě nejpůsobivějšího) alba Lamentations publikum pobavil pobouřením nad stavem hroutícího se světa. „Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“, pravděpodobně také přítomnému na pátečním koncertu.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Pětašedesátiletý dychtivý „sběratel“ rozpadlých pásek poté roztočil kolo štěstěny. Vše, co následovalo, se odvíjelo v duchu fantasmagorických loopů, počínaje trackem The Wheel of Fortune, které doprovázela působivá světelná show a projekce proplétající se na křídově bílé klenbě. Zatímco oči přítomných bedlivě pozorovaly roztěkané ornamenty připomínající vizuály jeho nejpopulárnější desky Melancholia, Basinski dával na odiv svou nonšalantní choreografii za ambonou, zahalenou různě rozloženými páskami. Vrcholem jeho vystoupení byl bezesporu track O, My Daughter, O My Sorrow, při kterém se vokální samply srbské zpěvačky Radmily Dimić zvolna rozprostíraly po mohutných prostorách kostela.

Basinski připravil na konci také drobnou ochutnávku, jeho slovy „adventní dáreček“, remaku tracku Davida Bowieho, na kterém spolupracoval se svým letitým kolegou Carstenem Nicolaiem alias Alvem Notou. „A teď bacha. Ve skladbě uslyšíte zpěv Martina Gorea z Depeche Mode. Zní to báječně,“ zahlásil Basinski na sklonku večera. Po várce nejnovějších přírůstků se odebral do zátiší sakristie. Za přítomnosti přepracované Melancholie II, tentokrát výrazně užívající feedbacky, se ambientní bohoslužba rozplynula do éteru stejným způsobem, s jakým se do sebe postupně hroutí jeho loopy.