Nahrávka s deseti skladbami pokračuje elektropopovým směrem, který vytyčil předloňský debut. Kromě hravých melodií však odhaluje i potemnělá zákoutí.
Neřvi mi do ucha, česko-slovenský trojlístek označující se za vynálezce žánru introvertní disko, vydává své Druhé album. Nahrávka s deseti skladbami pokračuje elektropopovým směrem, který vytyčil předloňský debut. Kromě hravých melodií však odhaluje i potemnělá zákoutí.
Česko-slovenské texty přemístí posluchače do zákoutí jiných a zvláštních světů. V prostředí hrůzu budících domů, na dně oceánů, ve stínu pod višní, v krajině mrtvé labutě, lze zaslechnout opatrné reflexe okolí i naprosto otevřený popis vlastních pocitů, od těch negativních až po ty téměř naivně romantické. Objevují se zde ovšem i náročnější témata jako násilí na ženách nebo klimatická krize. Hudba Neřvi mi do ucha se dá nejjednodušeji popsat jako elektronika doprovázená živými klávesami a klarinetem s českými a slovenskými texty v podání slovenské zpěvačky Martiny Valáškové.
Neřvi mi do ucha tvoří dvojice sourozenců Alžběta a Tobiáš Trusinovi a Martina Valášková. Zasněné i znepokojující texty se prolínají s elektronickými beaty, které v jejich podání zní tanečně i zamyšleně, radostně i naléhavě. V roce 2018 vydali své První album, Druhé album vzniklo převážně během loňského roku ve spolupráci s producentem Tomášem Tkáčem. Vyšlo 22. února 2020 v nezávislém hudebním vydavatelství Divnosti.
fotogalerie z vystoupení v Kaštanu zde
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.