Nespoutané hudební rozmluvy se světovými básnířkami

Na počátku bylo slovo, či spíše slova americké básnířky Emily Dickinsonové. Brzy následovaly další poetky. Pro písničkáře s pseudonymem Wolf Lost In the Poem se jednalo o setkání přímo osudová. Katarze z četby i zaujetí osudy básnířek vedly k desítce vlastních písní-příběhů věnovaných právě těmto ženám.

Když roku 1999 vyhlásila organizace UNESCO 21. březen Světovým dnem poezie, stál v jejím prohlášení i cíl obnovy dialogu s jinými formami umění. Projekt Wolf Lost In the Poem okouzlení básnířkami přetavil do originálních textů s vyzrálým kytarovým doprovodem nepostrádajícím silné melodie, vášnivost i citlivost. Nutí k zamyšlení stejně jako kvalitní poezie.

„Na literárním čtení jsem dostal od jedné autorky za uši. Vyprávěl jsem jí, co chci udělat za desku. Opáčila, že neexistuje ženská a mužská poezie. Nejspíš je to pravda. Ale mně se verše básnířek více dotýkají. Cítím z nich jinou naléhavost, i když to může být jen subjektivní pocit. Vlk si vybral srdcem a čuchem, ty ženský mě ťaly do hloubky,“ říká k albu Nepřipoutaný autor ukrývající se pod vlčím přízviskem.

Z alba Nepřipoutaný promlouvá k ruské básnířce Anně Barkovové (1901 – 1976), držené více jak dvacet let v gulagu, současné polské literátce Justyne Bargielské, španělské múze Vladimíra Holana Claře Janés (1940), nejslavnější romské básnířce Bronisławě „Papusze“ Wajs (1908-1987), Özer (1966) - básnířce Tibetu, Fince Vilje-Tuulie Huotarinen (1977), slavné Moskvance Marině Cvětajevové (1892-1941), „prokleté“ francouzské básnířce a herečce Marceline Desbordes-Valmorové (1786-1859) i nezkrotné surrealistce Joyce Mansour (1928-1986).

Nahrávka vznikala dva roky, autor se rozhodl pro svobodný přístup “udělej si sám”, aniž by slevoval z kvality provedení. Masteringu se ujal Ondřej Ježek ve studiu Jámor, neoddělitelnou stránkou věci je i propracovaný vizuál Jiřího Libánského a Dorky Čančíkové.

Album Nepřipoutaný vychází 24. 3. 2017 na domácím labelu Tranzistor v distribuci firmy Supraphon.