Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Vítejte v bráně pekelné, která se neskrývá v hlubinách Země, ale ve vlastní hlavě. Legendární americký zpěvák Mark Lanegan, sahaje na temné dno jak hlubokým hlasem, tak životním stylem, odkrývá v autobiografii Zpívej pozpátku a plač myšlenkové chody a tužby muže bojujícího se závislostmi, kterému se podařilo uniknout ze zapadlého vidláckého městečka uspaného únavnou identickou každodenností do „skutečného světa“, na hvězdná pódia a do společnosti mimo jiné Kurta Cobaina, Chrise Cornella, Courtney Love, Johnnyho Cashe, Nicka Cavea, nebo Laynea Staleyho.

Ačkoliv je označován za průkopníka žánru grunge, samotným termínem Lanegan opovrhoval. Považoval ho za uměle zkonstruovaný médii a jako nedostatečné označení rozmanitosti a hloubky hudby a práce hudebníků spojovaných se seattleskou hudební scénou pozdních osmdesátých a začátku devadesátých let. Lanegan byl označkován mnoha termíny, které se mu líbili více či méně. Legenda, feťák, přeživší, bitkař, dealer, talent, patologický lhář, zloděj, inspirace. Žádnému z nich se ve svých vzpomínkách nevyhýbá.

V memoárech Zpívej pozpátku a plač bere čtenáře na procházku mentálním vězením, jehož neprostupné mříže si vystavěl svými závislostmi sám, a předkládá upřímné svědectví doby divočejší než hollywoodský scénář. Nesnaží se temnotu ve své hlavě přikrášlovat. Úderně se strefuje do svých nepřátel, rodiny, spoluhráčů z kapely, ale i sám do sebe. Nešetří nikoho, nemlží a syrově líčí cestu z pasťáku za uznáním, ohraničenou plotem z injekčních jehel.

Kapela byla pro Lanegana zhmotněním představy amerického snu a jednosměrnou jízdenkou z rodného Ellensburgu ve státě Washington, ve kterém ho čekala budoucnost maximálně v kombajnu. Lanegan byl již ve dvanácti známý místní alkoholik, vandal, kompulzivní hráč a závislák na pornografii. Jediné, co chtěl, bylo odjet pryč. A to se mu díky hudbě podařilo. V pamětech mistrně ovládá kompletní spektrum emocí a jeho literární převyprávění kolikrát až těžko uvěřitelných historek nevzdáleně připomíná um spisovatele Charlese Bukowského.

Od dítěte narozeného císařským řezem s pupeční šňůrou okolo krku se přes sígra vykrádajícího školní skříňky stává ikona, která se dostává ze spáru policie s plnýma kapsama heroinu podpisem fotky. Temnotu životního příběhu protkávají úsměvné anekdoty, když popisuje neúmyslné vdechnutí acidu před Noční show Davida Lettermana, vyvolávání bitky s Liamem Gallagherem nebo večer, kdy mu Chris Cornell olízl odhalenou oční bulvu, aby otestoval, jestli od něj chytí rýmu. Zpívej pozpátku a plač popisuje drsnou realitu skrytou za sloganem sex, drogy a rock'n'roll. Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých. Memoáry jsou příběhem slávy, závislosti, útěchy, spásy a vykoupení a pravděpodobně nejupřímnější hudební autobiografie, která se vám dostane do rukou.