Nové rapové album Cermaque

Lament je ambiciózní projekt Cermaque na kterém se podílely tři desítky hudebníků a producentů.

Jubilejní desátá studiová deska písničkáře Jakuba Čermáka překračuje hranice žánrů i stylů a to i díky dlouhé řadě hostů jako jsou Tomáš Tkáč, Karlsson, Aid Kid, Jan Kratochvíl (Dva) nebo kapela Květy. Kytaru nahradila originální elektronika, folkový zpěv se rytmizuje do alternativního rapu, nad bouřemi bitů se vznášejí dívčí chóry, soucit střídá vztek, empatie válčí proti samotě a odcizení. Tohle není žaloba, ale žalozpěv, tohle je Lament.

„Často poslouchám francouzský a anglický rap a chyběla mi v češtině deska, která by byla názorová a aktivistická, ale zároveň ne ramenatá, která by byla drzá, ale zároveň sociálně citlivá a empatická, rapová deska s texty, z jejichž jazyka a obraznosti by nemusel posluchač mít osypky. Pár let trvalo, než jsem sebral odvahu a čas takovou vysněnou desku zkusit natočit sám. A to navzdory skutečnosti, že rapovat vlastně neumím,“ tvrdí Čermák. Na čtrnácti skladbách Lamentu spolupracovalo osmatřicet lidí. Téměř každého tracku se zhostil jiný producent či beatmaker, výraznou stopu na Lamentu kromě výše zmíněných producentů nechali např. i Ondřej Slavík (Zrní) nebo Elshish (Budoár staré dámy). O ženské vícehlasy se zasloužil brněnský sbor Tulení kůže i řada hostujících zpěvaček, uslyšíte tu také přátelé, kteří autora v minulosti doprovázeli naživo, např. Kaiu Macha, francouzské manžele Reberovi nebo Toma Háčka (Listolet). O závan rapu skutečného se postaral teplický ďábel David Vinkler alias Echo.

„Zásadním a jednotícím spolupracovníkem na desce byl Ondřej Ježek, u kterého jsem nahrával většinu vokálů a který průběžnými vhledy, kreativní kritikou i náročným finálním mixem dal téhle jinak celkem kolážovité desce jednotný zvuk a jasnou vizi. Ondra má na desce dokonce i svůj vlastní beat, asi nejdivočejší a nejbombastičtější věc s názvem Za hranou,“ upřesňuje Jakub Čermák a pokračuje: „Pokusili jsme se natočit co nejživější desku o jedné umírající epoše. To album je angažované, ale nakonec zase veskrze osobní, plné otázek. V posledku stejně všichni zápasíme s těmi nejvnitřnějšími a nejosobnějšími traumaty a démony - i když se démoni velice příbuzní zrovna prohání i světovou politikou a ekonomikou.“