Album nesoucí název Chant citlivě kombinuje minimalistickou elektroniku s niternými zpěvy a temnými ambientními plochami.
V nezávislém hudebním vydavatelství Divnosti právě vychází debutová deska ženského dua Ima Teva. Album nesoucí název Chant citlivě kombinuje minimalistickou elektroniku s niternými zpěvy a temnými ambientními plochami.
Projekt Ima Teva, hebrejsky Matka Země, založila Petra Juráčková v roce 2017 v Olomouci. Kromě koncertů byla Ima Teva slyšet také v dokumentu o orbánovském Maďarsku Iluze (2018) od Kateřiny Turečkové nebo na pražském Radiu 1. Spojovacím prvkem debutového alba Chant je důraz na ženské elementy a jejich sepjetí s přírodou. Texty zde neplní roli osobních poselství, ale naopak vyzývají k pospolitosti, oslavují různé pozemské živly a hlásají návrat ke kořenům. I přes všechny vhledy do minulosti si však album zachovává svěží současný zvuk. Na desce se jako producent podílel Tomáš Tkáč (Pris, něco něco).
„Ima Teva neboli Matka Země. Již nějakou dobu se tento hudebně imaginativní svět formuje pod vlivem neustále se transformujících cyklů přírody. Její chanty rozeznívají dvě tváře, dvě ženy, dva hlasy, naléhavost a čistota, tajemné šepoty z hlubiny. Elektronické samply pohlcené přírodou, temné plochy ukryté pod hromadou větví, zarůstající mechem. Klávesový příboj. Nádech a výdech. Rytmus jako tep. Vzývání přírodních živlů. Volání po přirozenosti, nasloucháme a učíme se,“ popisuje desku sama kapela.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.