Stará mladá punková krev: Tvivler v Praze

Thomas, Morten, Thomas, Morten. Za jednoduchou formulkou jmen se skrývají Tvivler, pořád ještě čerstvá krev kodaňské punk scény. Tedy lépe řečeno, stará krev, která se dostala do nového oběhu a krevní oběh je přesně to, co se vám zrychlí, když přijdete na jejich koncert.

Kdo od členů Children of Fall, Obstacles a Lack tak nějak podvědomě očekával, že budou se svou novou kapelou trochu mlžit, budovat atmosféru blablabla, prostě, že nebudou chtít odhalit karty hned v prvních vteřinách, tomu se ten tep pak zrychlí o to víc. Tvivler jsou návrat k původní punkové dravosti a přímočarosti a lehce byste mohli nabýt dojmu, že posloucháte novou kapelu členů Cola Freaks a Hjertestop. Ten otisk klasické kodaňské punkové školy je mnohem výraznější než kdokoliv předpokládal a je to dáno hlavně tím drzým punkovým vokálem v dánštině i jeho frázováním, které tolik miluju.

Nicméně, i tak je slyšet, že členové Tvivler hráli posledních 15 let trochu jinou hudbu a tenhle zdánlivý nesoulad je jejich největší devizou. V podstatě přímačarou hc/punk palbou jsou různě propleteny nápady, které nasajete jen tehdy, kdy posloucháte i jinou muziku než klasický hc/punk, bicí na mnoha místech úžasně a přitom nenásilně potrhují těkavost a lehkou nervozitu a celková atmosféra je tak nějak zvláštně zastřená a neuchopitelná. Je celkem nasnadě, že než u Cola Freaks, Gorilla Angreb nebo De Hoje Haele se Tvivler inspirovali přímo u prapočátku dánského punku, kapely Lost Kids, která byla taky nasákla něčím temným a měla svou Negativ Psykologi (název singlové trilogie Tvivler) a punk byl zbůsob, jak se s ní vyrovnat. Některé věci se tak naštěstí nemění. Třeba, že v Kodani se hraje skvělý a inspirativní punk. Tvivler jsou toho jasným důkazem.

Večer otevřou I am Pentagon, po delší době na své domácí půdě a se spoustou nových songů, které jsou stylově stále ve stejné linii - emocemi zatížený 90. hardcore ve středním tempu.