Na starších nahrávkách křehké písně Andrey Konstankiewicz a Doroty Barové znějí v polštině, ale nová skladba překvapí fanoušky díky českému textu Tomáše Tajchnera.
Videoklip a vydání písně Kdyby je první pozvánkou na oslavu dvacátého výročí violoncellového dua Tara Fuki. Oslavy zahrnují vydání nového alba, které ponese název Motyle, řadu koncertů a tři křty desky v první polovině listopadu 2020.
V nádherně se rozpadajícím objektu bývalých lázní natočily Tara Fuki krásný, poetický videoklip. Ale videoklip a nahrávka kvůli současné situaci málem nevznikly. Andrea žije již trvale ve Francii a jak přiznává, je to nyní pro jakékoliv plánování velká komplikace: „Nikdo neví, jaká přijdou opatření, a nám se to ještě komplikuje tím, že jsme vlastně mezinárodní kapela závislá na otevřených hranicích a funkčnosti leteckých společností. Deska Motyle se měla původně nahrávat v březnu, ale moje tříměsíční karanténa ve Francii způsobila, že se natáčela až v červenci. A vlastně do poslední chvíle se nevědělo, zda se mi podaří přiletět, protože se neustále rušily letenky. Budeme rády, když se nám společných 20 let podaří oslavit tak, jak jsme si naplánovaly.“
Tara Fuki za dvacet let svého trvání nahrávají už šestou řadovou desku, ale českých textů napočítáte v jejich písních na prstech jedné ruky. Přestože polština je tak trochu jejich „domovský jazyk“, tentokrát hned u první vydané skladby z připravovaného alba je tomu jinak. „Tahle písnička vznikla momentální inspirací básní Tomáše Tajchnera. Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy se při četbě zároveň odkudsi vynořila i melodie a teprve potom se přidala violoncella,“ říká Andrea Konstankiewicz a dodává: „na připravovaném albu pokračujeme v jazykové tradici, která Tara Fuki vždy charakterizovala. Je převážně v polštině, ale tentokrát se na něm objeví i tři česky otextované písně.“ Datum vydání nového alba Motyle je naplánováno 6. listopadu a speciální koncerty pak na 11. listopadu v pražském divadle Archa, 12. listopadu v Ostravě a 13. listopadu v Brně.
fotogalerie z koncertu v Kaštanu zde
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.