Skladba Skin Hunger (We Are Human Beings) je oslavou lidstva a vzájemné tolerance
Každý potřebuje dotek. Toužíme po kontaktu se svými bližními, potřebujeme cítit jejich kůži na té naší. Pokud to nedostaneme, naše kůže hladoví, takové téma přináší Tolstoys ve třetím singlu Skin Hunger (We Are Human Beings) z nadcházejícího alba Mirror Me, které kapela připravuje s berlínskými producenty Drewem Dealem a Zino Mikoreyem a které vyjde u Slnko Records 22. února 2022.
Nová píseň kapely Tolstoys, kteří aktuálně žijí a působí na ose Bratislava – Praha – Berlín, je oslavou lidstva a všeho, co máme společného. „V refrénu sborově zpíváme ‚We are human beings‘. Chceme tím symbolizovat silné pouto mezi lidmi a přirozenou soudržnost lidského pokolení. Chlad, odměřenost a bezkontaktnost dnešní ‚screen society‘ je v kontrastu s kmenovým životem přirozeným pro druh homo sapiens. Všichni jsme lidské bytosti, bez ohledu na naše barvy, orientaci a další odlišnosti jsme součástí jednoho kmene,“ říká Ela Tolstova, která ve videoklipu vystupuje v tygří a liščí masce.
Po hudební stránce singl Skin Hunger (We Are Human Beings) působí odvázaným a hypnotickým dojmem. Originálního „tribal zvuku“ Tolstoys docílili použitím tradičních dřevěných píšťal, tzv. koncovek a mohutných vícehlasů, na chlad a tíhu velkoměsta v písni odkazují tučným distortion basovým syntezátorem v refrénu. Svou roli sehrála i chata v Nízkých Tatrách, kde skladba vznikla, na níž si hudebníci povídali strašidelné příběhy o Goatmanovi – kozím muži, který žije v lese a umí napodobit hlas každé lidské bytosti. „Je ovlivněna mystičnem, magickým realismem a horami, jimiž jsme byli obklopení, přírodními silami, které člověka přesahují, a zároveň i prožitkem lidské blízkosti, které jsme v poslední době cítili nedostatek,“ doplňuje Tolstova.
S nápadem na zpracování videoklipu přišli vizuální umělci Peter Podolský a Tereza Smetanová, studenti katedry dokumentární režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. „Masky jsou vizuálním odkazem k umění přírodních národů, pradávným symbolem lidské živelnosti a animálnosti. Tak jako text písně naznačuje návrat k určité lidské podstatě, chtěli jsme i my při tvorbě klipu nastínit situaci, která komunikuje tento pocit sounáležitosti a odvázanosti,“ dodávají tvůrci, kteří videoklip s využitím digitální kamery a fotoaparátu na analogový film připravili metodou tzv. pixilace.
Na rozdíl od předchozí tvorby, která často reflektovala minulost, je Prince Timmy osobní výpovědí o přítomnosti. Pod energickými elektronickými beaty se skrývají témata sebekritiky, sebedestrukce a nejtemnějších emocí, které autor ukrývá za chytlavými popovými melodiemi a experimentálními zvuky.
Nová deska vznikala mimo jiné v Brazílii, Mexiku a USA a navazuje na jeho typicky intimní, melodický styl.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.