Oceněné projekty online výstavy Pokoje budou vystaveny naživo

V pondělí 7. prosince odstartoval 9. ročník site-specific výstavy Pokoje, který se z epidemiologických důvodů přesunul do virtuálního světa.

Na webových stránkách výstavy se diváci mohou seznámit se 112 projekty studentů výtvarných vysokých škol, kteří tentokrát proměnili pokoje, ve kterých žijí a tvoří. Tříčlenná odborná porota, složená z kurátorky a historičky umění Daniely Kramerová, teoretičky vizuálního umění Andrey Průchové Hrůzové a umělce a pedagoga Richarda Loskota, vybrala pět nejlepších projektů, které získají finanční odměnu. Díky rozvolněným vládním opatřením budou oceněné projekty vystaveny od 11. do 20. prosince v Kampusu Hybernská. Tradiční formát Pokojů, který oživuje prázdné místnosti chátrající budovy v centru Prahy, byl nahrazen speciální online – Stay Home – edicí. Motivací studentů stát se součástí letošní přehlídky byla i odměna 60 000 Kč, která se rozdělí mezi šest projektů – pět z nich zvolí porota, šestého vyberou diváci.

Porota ocenila Martina Odehnala a jeho projekt Teplo domova: No home edition, na kterém se porota jednomyslně shodla. „Jako jeden z mála vystoupil z vlastních světů, zaměřil se na téma se sociálním přesahem, jenž byl nadto schopen zpracovat formou, která celkovému vyznění projektu dodala ještě závažnější a hlubší rozměr,” řekla Kamila Huptychová. Anna Benháková ve svém projektu Last Legs, v českém překladu Z posledních sil, zdařile propojila obraz s tělem a jednoduchou metaforou vyjádřila uvíznutí v bezbřehosti plynutí karanténního času. Čistota a působivost vizuální stránky podtrhla výsledný dojem, a odlišila ji tak od ostatních projektů, které se snažily o obdobné. Nekonečně ubíhající čas v domácí izolaci se stal i předmětem práce Jakuba Černého, Kateřiny Frgalové, Barbary Váňové a Veroniky Zpěvákové, jejichž nahá těla splynula s interiérem a v nadsázce se tak stala samotnými předměty. Porota v jejich případě ocenila nejen kolektivní práci, ale zejména humor a vtip, s jakým byli schopni k tématu přistoupit. Eliška Thielová pro změnu oživila zapomenuté spotřebiče z půdy a skrze světelné zdroje je dovedla přeměnit v téměř až hudební sochy. Ačkoliv se zahalení nábytku nemusí na první pohled zdát příliš inovativní, Jan Nyč a Tomáš Hoffman předvedli, že jsou schopni svůj záměr do hloubky promyslet a následně ho precizně realizovat i s přihlédnutím ke všem nezbytným aspektům – od vizuální složky až po tu textovou. Jejich konceptuální počin tak byl oceněn především za svou soudržnost a komplexitu provedení, která vyčnívala mezi ostatními projekty.