Officina Zoe: fakíři pohanského transu

Officina Zoe pocházejí z jihoitalského Salenta a jsou významnými představiteli místních tradičních stylů zvaných pizzica a taranta. Tyto styly, jejichž ústředním nástrojem je tamburína, mísí hudební vlivy z Itálie, Řecka a Afriky.

Pizzica a taranta hrály od nepaměti v životech lidí ze Salenta důležitou roli. Původně se věřilo, že její divoký rytmus má léčebné účinky a může uzdravit člověka uštknutého pavoukem nebo tarantulí. Při hře a tanci pizzicy a taranty se zároveň člověk dostává do transu, ve kterém se zcela oprostí od okolního světa, což v současnosti znamená pro obyvatele Salenta vytrhnout se z drsné reality jednoho z nejchudších italských regionů žijícího především z pašování drog a cigaret na Balkán.

Hudební rituály si spojujeme s Indií či Marokem a přitom netušíme, že stejně autentický trans je doménou jižní Itálie. Tradice známá jako pizzica či tarantismus sahá až do antiky, v odlehlém regionu Salento na samé špičce "italské boty" se ještě ve 20. století rytmem tamburín léčilo kousnutí pavoukem tarantulí. Když před 50 lety tento rituál zdokumentoval kameraman slavného režiséra Federica Felliniho, byla to šokující zpráva pro antropology. Rytmus pizzica patří do stejné kategorie jako haitské voodoo či africké trasovní rytmy.

První skupinou, která tento žánr přinesla na světová podia, je Officina Zoe. Peter Gabriel ji vybral pro festival Womad, kultovní neapolský režisér Edoardo Winspeare s ní natočil tři filmy. S ubíhajícími lety ale potenciál skupiny narůstá. Pizzica získává vlastní platformu, a tou "italský Woodstock", festival La Notte della Taranta. V roli šéfkapelníků se zde vystřídali osobnosti jako Joe Zawinul, Goran Bregović či Stewart Copeland z Police Kritika srovnává koncerty Zoe s afro-brazilskými rituály candomble a antropologové upozorňují: Evropa má své rituály, na které by se zapomnělo nebýt skupin jako Officina Zoe!