One more Kiss, please?!

Legenda světového glam rocku a jedna z průkopnických kapel hororově pojaté bombastické jevištní show odstartovala svou hvězdnou dráhu v roce 1973 v New Yorku. U jejího zrodu stáli zpívající basista Gene Simmons (vl. jménem Eugene Klein, resp. Chaim Witz) a zpívající kytarista Paul Stanley (vl. jménem Stanley Eisen), kteří spolu působili v kapele Wicked Lester. Oba jsou potomky židovských rodin uprchnuvších před nacismem ze střední Evropy. Pročež občasná obvinění, že dvojice písmen S v logu kapely, připomínající blesky, má být reminiscencí znaku SS, jsou zcela absurdní.

Formaci Kiss na prahu její existence doplnil bubeník Peter Criss (vl. jménem Peter Criscuola) a excentrický kytarista Ace Frehley (vl. jménem Paul Daniel Frehley). Skupina od počátku razila jasný a hmatatelný styl i image. Hudba se pohybovala na rozhraní glam rocku a dobového hard rocku s jednoduchými údernými slogany. Členové kapely používali výrazný makeup, kostýmy a bombastickou jevištní show. Vodítkem byla jak prezentace New York Dolls a Alice Coopera, tak Simmonsova zamilovaná komixová literatura.

V roce 1974 Kiss debutovali eponymním albem, po němž v rychlém sledu následovala nejvýraznější alba jejich kariéry jako Hotter Than Hell (1974), Dressed to Kill(1975), Alive! (1975), Destroyer (1976), Rock and Roll Over (1976), Love Gun (1977) a Alive II (1977). Po čtveřici sólových alb, které všichni členové Kiss vydali v tentýž den v roce 1978, následovala o rok později deska Dynasty. Ta sice přinesla velký hit I Was Made For Lovin' You, ale znamenala razantní příklon ke komerčnějším trendům jak v hudbě, tak v nové image. Na prahu 80.let Kiss odkládají masky a kostýmy a s vervou se vrhají do proudu formujícího se streetrocku. Dochází i k personálním změnám.

Vedle cílevědomých kapitánů Simmonse a Stanleyho jsou alkoholické a drogové excesy druhých dvou členů kapely natolik neúnosné, že dochází k jejich výměně. Na místo Petera Crisse nastoupil v roce 1980 Eric Carr, který byl v řadách kapely až do své předčasné smrti 24. listopadu 1991, kdy podlehl rakovině. Kytarista Ace Frehley musel být už při nahrávání předcházejících alb občas ve studiu nahrazen. Kapelu ovšem oficiálně opustil v roce 1982. Jeho místo zaujal Vinnie Vincent, poté krátce Mark St. John a v prosinci 1984 Bruce Kulick.

I v osmdesátých letech se Kiss zejména v Americe těšili velké přízni publika například s albem Lick It Up (1983). Spekulace o možném reunionu původní sestavy však nikdy neutichly. Mezitím zesnulého Carra nahradil renomovaný bubeník Eric Singer a sestava působila až do počátku roku 1996, kdy ke znovuspojení původních Kiss skutečně došlo. 40 tisíc vstupenek na první comebackový koncert bylo 20. dubna 1996 prodáno za 47 minut.