Opakem pomněnky

Na obalu je namalovaný symbol, může to být hořící věnec, stejně jako kruh, který nikdy nebyl kruhem, nebo něco jiného. Na podzim se zvěři daří v teplých doubravách. Rolo Tomassi.

Ta písnička má šest veršů, dvakrát po třech. První sloka navozuje strach z neznáma, z toho, že když uhnu z cesty, odchýlím se nebo příliš vzdálím, něco ztratím, jakousi oporu, která je tu nazývaná útěchou. Úzkost z opuštění známého rámce, který může představovat vztah k někomu konkrétnímu stejně jako něco abstraktnějšího, jako je myšlenka, víra nebo identita, ve druhé sloce mizí. Tady dochází k obratu, tady mluví hlas přijetí, smíření, jako by bylo lepší nedržet se minulosti ani iluzorních jistot, protože prázdnota může být osvobozující, představuje prostor. Zůstává pár otázek. Je „odchýlení“ spíše záměrným uhnutím, nebo zblouděním? A nakolik může být útěcha užitečná: je to podpůrná konstrukce, nebo psí bouda? Je dar, nechat to být, opravdu se není k čemu vracet? Na náladově spíš éterickou Woodburn navazuje jasně nazvaná Tempest. A jestli byl do téhle chvíle čas bezbolestně meditovat o chromém duchu a následcích činů, teď už následuje jen sada ran, kterou nezlehčí ani líbezný zpěv ve stínu toho ničivého. Je to biblická moralita, půdorys starobylé zkazky pro působivý vokální kontrapunkt? Jisté je, že to dává smysl. Následující Dead Language začíná slovy „proč za tohle bojuju?“… Na obalu je namalovaný symbol, může to být hořící věnec, stejně jako kruh, který nikdy nebyl kruhem, nebo něco jiného. Na podzim se zvěři daří v teplých doubravách. Rolo Tomassi.