OvO společně už dvacet let proplouvají extrémními žánry a stírají hranice mezi hudební science fiction a realitou.
Stefania Pedretti a Bruno Dorella, kteří tvoří italské experimentální duo OvO, společně už dvacet let proplouvají extrémními žánry a stírají hranice mezi hudební science fiction a realitou. S novou deskou se vydají na evropské turné a ve čtvrtek 19. března zahrají ve smíchovském klubu Underodgs'.
Jejich intenzivní živá vystoupení, koncertní nomádství a konzistentní diy přístup jim vysloužil častá přirovnání k podobně smýšlejícímu sludge metalovému páru Jucifer. OvO se nesnaží zabydlet v žánrových škatulkách, nebo znít jako jiná kapela. Své hudební vzory, mezi kterými uvádí mimo jiné Swans nebo Diamadu Galás, se nesnaží kopírovat, ale spíše se inspirují jejich osobitostí. Kulaté výročí OvO oslavili novou, v pořadí devátou deskou s názvem Miasma, která vyšla letos 7. února na torontském vydavatelství Artoffact Records. Na desce hostuje řada jejich přátel, například norští noise rockeři Årabrot, švédská trapperka Gnučči nebo Gabriele Lepera z italského synth punkového projektu Holiday Inn.
Před OvO zahraje s Brnem spjaté noise rockové trio Vlněna, s členy z kapel Or, Unna, Neuvěřitelno aj. Název kapely si kluci vypůjčili od stejnojmenné, dnes již zdemolované textilní továrny. Genius loci opuštěného areálu je patrný i v jejich hudbě, kde se syrový minimalismus potkává s lokální poetikou. Vlněna mají na kontě kazetový split se slezskými Kurac Tohle město maká (Tape-ty, MMM) a akusticko-elektrický vinyl Děcka posledního domu (Silver Rocket).
fotogalerie z vystoupení Vlněny v Orlové zde
Během večera premiérově vystoupí se společným setem Jano Doe, vlastním jménem Katarína Gatialová, a Ondřej Parus. Katarína je členkou live-codingového Kolektivu nebo noisových skupin Inocenc a Augiášův sonický chlév. Její živá vystoupení mají formu live-patchingu, kdy všechny signálové cesty vznikají na jejím vlastnoručně vyrobeném modulárním syntezátoru přímo před publikem v kombinaci s no-input vazbením mixpultu a zašuměnými kazetovými smyčkami. Ondřej Parus Jano Doe doprovodí na bicí, na které hraje i ve své domovské formaci Ruinu (KlangundKrach). Je také členem elektronických projektů Lightning Glove či Sister/Body.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.