Znovu s ní prožijeme zázrak jménem Semafor, vrátíme se do šedesátých let a, jak autor říká, „vykoupeme se“ v jeho zlaté éře.
Hudební publicista a jeden z našich nejoceňovanějších odborníků na vztah hudby a společenského dění Pavel Klusák napsal knihu s názvem Suchý a Šlitr / Semafor 1959 - 1969. Znovu s ní prožijeme zázrak jménem Semafor, vrátíme se do šedesátých let a, jak autor říká, „vykoupeme se“ v jeho zlaté éře.
Přestože o Semaforu existuje řada publikací a některé dokonce napsal sám Jiří Suchý, je tenhle titul výjimečný. V tom, že nabízí archivní materiály, které často zapadly v pozůstalostech a osobních vlastnictvích, ale také v tom, jak skrze příběh Suchého a Šlitra ukazuje tehdejší dobu.
„Jakoby do té popkultury patřili a nepatřili. Jakoby do divadla ten neukázněný Semafor, který nikdy nechtěl mít dramaturgy, patřil a nepatřil. Zkrátka a dobře chtěl jsem čtenáře nechat nasednout do stroje času a ocitnout se někde na začátku, ještě před Semaforem, v padesátých letech v Redutě. Zjišťovat, proč se to stalo a jak se tam ten Suchý dostal. A od Reduty číst až ke smrti Jiřího Šlitra, která ukončuje jednu éru – jeho smrtí končí šedesátá léta a končí ta svobodnější část československých dějin. I když zase zjistíte, že musíte jít ještě trochu za tu Šlitrovu smrt. I já jsem si v tom chtěl udělat pořádek a zároveň si to psaní velmi užít,“ říká Pavel Klusák.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.