Fakemink dokáže rapovat na jakýkoli beat, adaptovat se na různé styly, ať už je to witch house, grime nebo hyperpop. Vše si při tom produkuje sám, a to mu dovoluje umně přepínat mezi chvástáním a zranitelností, někdy i v rámci jedné skladby.
Zřetelná je potřeba reflektovat rozpory mezi vlastní představou o správné životní cestě a tlakem hektické, rychlým dopaminem posedlé doby.
Kohout je hodně o odhalování slabých stránek a taky prostupování literárních zápletek a skutečného života – tohle téma seriál nenadužívá, nepouští se do intertextuálního chytračení.
Kniha je prezentována jako dílo zabývající se vaginismem, tedy problémy při pohlavním styku, který se stává natolik bolestivým, až prakticky nemožným. Je to ústřední téma, ale také odrazový můstek pro rozvinutí příběhu o hledání vlastních potřeb.
Serebrennikovův film si primárně všímá Mengeleho poválečného života, na (s)páchaná zvěrstva odkazují „jen“ mrazivé flashbacky.
Čtyřdílné Masky bohů vycházely v letech 1959 až 1968. Campbell se v nich na mytologii a dějiny lidské civilizace zaměřuje z antropologického a historického hlediska, Freud a Jung ustupují do pozadí.