Něco jako Punk do Police

Hudební promotér a dramaturg spojený dlouhá léta s DIY scénou na jižní Moravě stál u festivalů Punk do Police nebo Šramlfest, působil jako klubový produkční i jako booking manažer několika kapel. Dnes má na starosti produkci Ponava café v Brně a organizuje festival Něco jako Punk do Police. Viktor Piler.

Co chystáte další dny a týdny?

6\. května u nás na Ponavě zahrají švédští jazzmani People in Orbit. Snad vyjde počasí a koncert proběhne na scéně venku v parku, špíly tam mají nepopsatelnou atmosféru. Tu vtipně narušují běžci, koloběžkáři a cyklisté, procházející postavičky nebo kos, který si sedne na vedení drátů elektřiny poblíž podia a doprovází hudebníky. Naposledy loni takto hostoval Báře Zmekové s Marií Kieslowski.

27\. května tu přistane japonské impro-avantgardní duo Risa Takeda a Tacuja Jošida. Jsou to neřízení šílenci a nehrají na Ponavě poprvé. A v neposlední řadě se za pár týdnů koná i náš festival Něco jako Punk do Police, dřív známý jako Punk do Police. Těší mě, jak vše znovu rozkvétá, skládá a přetváří se ve hmotu. Při plánování mě taky udivuje, co všechno jsme před dvaceti rokama neřešili.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

Koncert kanadských BadBadNotgood v rámci akce JazzFestBrno v Sonu. Měli vyladěnou projekci pěkně postaru a naprosto dokonalý zvuk, nástroje ovládali mistrovsky. Světla mi vůbec nechyběla, publikum bylo absolutně odevzdané a vtažené do instrumentálního děje.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Chystám se na koncert GoGo Penguin, taktéž z dílny brněnského JazzFestu a taky v Sonu. Vilém Spilka a jeho tým mají ve výběru interpretů přesnou mušku, imponuje mi, jaká jména do Brna přiváží a o to víc mě pak baví, že právě tady žiju.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Používám je velmi často k práci, ve volných chvílích k organizaci festivalu a okrajově pro sebe, takže se dá říct, že jsem na sockách nonstop. Vztah k nim je na pomezí nutnosti, potřeby a tak trochu závislosti. Interaguju téměř pořád. Trochu mě to děsí a moc nevím, co s tím dělat, méně čtu knížky a na filmy nemám skoro čas. Uklidňuje mě ale fakt, že práce je mým koníčkem, takže dělám pořád něco, co mě krmí.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Jsem skromný, vystačím si s Dhaba Beas. A nejraději jím stejně doma.