Veronika Tichá | Články / Recenze | 14.12.2023
The Underground Youth, založeni Craigem Dyerem v Manchesteru roku 2008, se před několika lety přemístili do Berlína, kde působí jako jedna z oblíbených kapel alternativní rockové scény. S novým albem, v pořadí už třináctým, přichází bohaté poetické texty a hudba, na kterou jsme poslední dobou zvyklí – místy až písničkářská, místy ostřejší. Od mateřského postpunku se nevzdalují nadobro a tu a tam můžeme slyšet jeho stopy ve zkreslených kytarách nebo zastřenějších vokálech. Stejně tak zaslechneme velkou inspiraci starším rockem a legendami jako The Velvet Underground nebo The Jesus and Mary Chain.
„Skleněnka nostalgie“, která „je špinavá, rozbitá a prosakuje jí všechno to, co se v ní za tu dobu nahromadilo“, jak se zpívá v titulní skladbě, jejíž refrén zároveň lemuje přebal, nám nabízí si potáhnout a ochutnat všechny pocity spjaté s minulostí. Dyer se kromě hudební tvorby věnuje psaní poezie a ani tentokrát svými texty nezklame a všudypřítomné téma reflektování minulosti dokáže uchopit citlivě, neschematicky.
Zatímco song Nostalgia’s Glass je o minulosti a nostalgii, kapela se věnovala i konkrétnějším tématům jako hudba, politika nebo vztahy. To první je nejvíc slyšet v písničce Frame of Obsession, která se ohlíží za minulou tvorbou: je jako dopis svému starému já varující před sebou samým a budoucností, hudebním průmyslem a jeho schopností pohltit, na druhou stranu se, sice trochu zahořkle, otáčí za tím hezkým a úspěšným. Je to něco, čeho se bojíme a litujeme, nebo chceme zpátky?
I Thought I Understood se shoegazovými kytarami a chytlavým refrénem působí jako vyznání, nepochopení a neporozumění touhy a pocitů druhého, možná lítost, možná prosté konstatování. Politika se objevuje v rockovější skladbě Another Country coby skeptický a přímý text plný sarkastických otázek: „Do you really think you’re rich enough, that there’s not a chance they’d take it?“ To, jak nás systém a politika ovlivňuje a deformuje, vytváří falešnou iluzi bezpečí a neustálé změny k lepšímu.
Jemná mezihra Interlude ukazuje, jak jsou The Underground Youth zvukově rozmanití a nebojí se zkombinovat chytlavé rockové riffy a melancholické brnkání na rozladěné piano a špinavý zvuk. Podobná je finální Epilogue, klidný klavír a tiché zkreslené kytary doplňují jednoduchý text, spíš posledních pár slov a uzavření téhle kapitoly o nostalgii. A o tom, jak na jedné straně může zároveň ubližovat a na té druhé představovat příjemné a potřebné zavzpomínání, abychom věděli, jak jít dál.
The Underground Youth – Nostalgia’s Glass (2023, Fuzz Club Records)
Bandcamp
foto © se souhlasem The Underground Youth
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.