Prchavé přírodní meditace Lost Harbours a spol.

Psychedelický/drone folk je super (sub)žánr, akorát z nějakého důvodu zajímá minimum posluchačů, obdobně jako pobaltští hudebníci. U tohoto koncertu se tyhle dva fakty krásně sejdou, stejně jako dvě rozdílná turné, křižující se jen v Praze.

V případě Richardem Thompsonem vedených Lost Harbours zase jednou nevíme, co vlastně čekat. Na jednu stranu Thompson (Brit usazený v Lotyšsku) umí napsat silné kytarové melodie upomínající na magické pastorály Richarda Youngse či Alexandera Tuckera (nyní známého z Grumbling Fur), ovšem posunuté do až hymnických poloh a výrazně melancholické. Jindy se ambientní plochy přesouvají z pozadí do centra dění a pak můžeme mluvit o paralelách s veličinami typu Natural Snow Buildings či projekty Stevena R. Smithe, v nejpůsobivějších momentech však Lost Harbours překračují tyto klasiky a představují výraz ryze vlastní. V žánru, který bývá postaven na smyčkování a psychedelické rozevlátosti, vynikají Lost Harbours citem pro detail a zvuk, s nímž tvoří nelineární ambientní skladby prodchnuté mlhou pobaltských lesů. Výsledek je temnější a zároveň křehčí, než bývá zvykem: prchavé přírodní meditace.

Druhý lotyšský projekt je pro změnu skutečně a autenticky lotyšský. Waterflower je hudba bez povrchu, hudba ozvěn, v níž se z hřejivého ambientního šumu noří konkrétnější momenty a vágní hlasové cáry. Nabízí se paralela s melancholickým rozpadem Williama Basinskiho, ovšem pokud Basinski dbá na konceptuální čistotu, Waterflower představuje nepořádnější, bohatší variantu, v níž jde právě o vytvoření snové krajiny, která nemusí být fantaskní podle běžného chápání, četnost bílých míst však nutí zapojit představivost a zkusit vytušit pomyslný celek. Výsledky pak mohou být pokaždé jiné. Novější nahrávky se zdají přibližovat víc k písním, k jakémusi rozostřenému popu.

John Scott aka Stereocilia míří k abstrakci jinými prostředky. Idylické kytarové plochy a repetitivní motivy vytváří jakýsi nekýčovitý new age klid zabarvený podobně jako Popol Vuh či vedlejší projekty Barn Owl Higuma či Elm atmosférou předkolumbovské Ameriky. Vzhledem k bristolskému původu se nabízí také paralela s tamní devadesátkovou ambient/post-rockovou scénou vedenou Flying Saucer Attack. Scottovy prostředky jsou poměrně základní, díky tomu však může naplno vyniknout čistota jeho kytarového rozjímání.