Před Elektro Guzzi pro nás elektronická hudba byla španělskou vesnicí

Série Itch My Hahaha vol. 1 představí v brněnském Kabinetu múz 9. listopadu rakouské trio Elektro Guzzi. Náhodou víme, co jsou zač. Napráskali to na sebe v jednom starším Full Moonu sami. Detaily páteční akce najdete na webu Múz.

*

Abych uvěřil, že deska Parquet vídeňských vizionářů Elektro Guzzi je opravdu analogová, musel jsem se podívat na video z nahrávání tracku Affumicato. Rakušáci mají purismus v krvi. A taky odpor proti jádru, pivní Reinheitsgebot, Alpy a bio sýr. Bernhard Hammer, Jakob Schneidewind a Bernhard Breuer (se kterým proběhl rozhovor), se tohoto konceptu pevně chytili a po pěti letech usilovné práce přivedli na svět koncepčně neuvěřitelně sevřenou a čistou desku.

Kde se vzala myšlenka dělat techno a používat k tomu klasické kytary a bicí?

Máme za sebou odlišné zkušenosti a odlišnou minulost. Žánrově jsme se pohybovali od punku přes noise, improvizovanou hudbu až po hip hop. Takže pro nás byla elektronická hudba, předtím, než jsme dali dohromady Electro Guzzi, španělskou vesnicí. I když jsme jí poslouchali tuny. Začali jsme proto uvažovat, jak dostat podobný digitální zvuk z kytar, bicích a basy. Bez laptopu, bez efektů.

Jak moc jste museli upravit nástroje?

Jsme prostoupení vlivy digitální Vídně. Zkombinovali jsme jednotlivé části vídeňské mozaiky do sebe, přidali techno nápady a navrstvili je na sebe. Jsme upsaní témuž labelu jako Peter Kruder (Macro Recordings), ale musím říct, že vídeňské downtempo 90. let na nás nemělo velký vliv. Hlavní inspirací jsou pro nás releasy od Mego a hudebníci jako Fennesz, Radian, Martin Siewert, Thilges3. Experimentální elektronika. A pokud jde o efekty, pro kytaru a basu používáme nejrůznější snímače, u bicích experimentujeme s laděním a používáme odlišné železné objekty tak, abychom klasický zvuk bicích „znetvořili“.

Co jste si odnesli z pěti let, které předcházely desce Parquet?

Důležité je říct, že pro to, co hrajeme, neexistuje žádný model – není to jako když děláš rock a můžeš vstřebávat nápady od tisíců jiných kapel. Nejtěžší bylo najít vlastní cestu, jak se dostat tam, kde jsme dnes. Poslouchali jsme všechno, co nám přišlo pod ruku a dokola a neustále jsme zkoušeli: šlo o pochopení základního techno groovu a přístupu ke zvuku a strukturám, které tvoří techno. V té době jsme hráli malé koncerty v Rakousku, které nám sloužily jako zpětná vazba. Po pěti letech jsme došli do bodu, ve kterém jsme spokojení.

Jak jste se dali dohromady? A proč zrovna Elektro Guzzi?

Bernie a Jakob hráli už předtím ve spoustě kapel a projektů a nastartovali Elektro Guzzi s jiným bubeníkem. Ten se ovšem po nějaké době rozhodl dál nepokračovat. Kluci vypsali inzerát, a tak jsem s nimi začal hrát. A název? V té době jsem ještě nebyl v kapele, ale myslím, že to má co dělat s motoristickou značkou Moto Guzzi.

Koncertovali jste v Japonsku. Byl znát rozdíl mezi reakcemi lidí tady a tam?

Je těžké to posoudit, protože při turné v Japonsku jsme neměli ani zdaleka tak konkrétní hudební projev jako dnes. Za posledních pár let jsme nasbírali spoustu zkušeností. V Japonsku jsme byli fakt zelenáči, ale i tak se tam chceme letos podívat. Tak dám třeba vědět!

Kolik času zabralo natáčení alba? Dlouho jsem neslyšel nic tak jemného, ale zároveň přesvědčivě energického.

Minulý rok byl v tomto ohledu náročný. Trvalo sedm měsíců, než jsme se dostali do studia. Přes týden jsme ustavičně zkoušeli, o víkendu koncertovali. Spoustu času pohromadě, spousta práce. Na druhou stranu, byli jsme v tom ponoření až po uši, nic jiného pro nás neexistovalo a doufám, že se to odrazilo i na kvalitě desky. Tu jsme nahráli během pěti dní. Žádný overdub, žádné úpravy. Všechno pěkně načisto.

Dokážeš si představit, že byste přidali i vokály?

Zrovna jsme dělali remix pro jednu kámošku, která si říká G.rizo. Trošku jsme si pohráli s jednou její skladbou a byla to zábava. O vokálech přemýšlíme, ale zatím zůstáváme instrumentální.

Takže sázka na čistotu? Podobně vypadá i cover art nové desky.

Přesně tak. Nemá to co do činění s nostalgií a současným hypem ohledně hudebních návratů do minulosti. Vedle čistoty a jednoduchosti nás zajímají nové přístupy a nápady. Snažíme se moc nesledovat trendy, spíš se chceme dívat dopředu a dělat neotřelé věci.

Dá se v Rakousku uživit hudbou?

Máme štěstí, že nás muzika uživí. Je to tím, že každý máme víc projektů, i když hlavní je Electro Guzzi. Chceme být nezávislí na systému. Hnusí se nám současná politika, současný svět, a tak se snažíme vytvářet si alternativní prostor, ve kterém se nemusíme zabývat korupcí, přetvářkou, lakotou a mamonem. Nejsme žádní aktivisté, jen chceme žít po svém.