Proroctví psychedelické sovy

Pražské improvizační duo Sova smrti debutuje eponymní nahrávkou, vydanou u Polí5. Zvukové hledačství, náhoda jako stavební prvek a spojování zdánlivě nespojitelného. "Je to takový orchestr psychedelickych banjistů," říká o albu s nadsázkou jeho spolutvůrce Jan Faix. Málokdy se stává, že dvojčlenné hudební těleso vznikne prokletím jednoho spoluhráče druhým, a ještě méně často je při takovémto proklínání sáhnuto až po znamení Sovy smrti. A ještě méně běžné je, že se zde nenabízí žádná cesta, jak toto prokletí zvrátit.

Za devatero horami a řekami leží pouze další devatera hor, řek a vůbec všeho, nikde se nenachází žádný spásný elixír ani spásné cokoli jiného. Proklínající neměl moc smysl pro mýtus. Ale stále ještě mají v rukách zrádný a preparovaný bendžo (Tomáš Mika) a neméně zrádný live processing a sampling (Jan Faix) a hrají s pocitem, že jsou drsní.

"Deska obsahuje poměrně surový materiál," vysvětlují. "Jsou to kousky z koncertů, navíc z půlky nahrané na páskový magnetofon. Takže je tam i lo-fi přístup, kdy se zvuk do sampleru přivádí pomocí klipsen, používaných k ladičce." Základem alba tak jsou pódiové nahrávky, ve studiu už jen minimálně zvukově upravované a bez dalších dodatečných záznamů. "Banjo hraje nadžánrově, minimalismus, folk, postrock, freejazz. Vše je improvizace na sto procent. Elektronika pracuje se samplovaním, podlaďováním, někde se objeví i beat."

Banjista Tomáš Mika a elektroniku obsluhující Jan Faix mají bohaté zkušenosti z jiných skupin či projektů a spolu hrají od loňského roku. Poměrně často koncertují po klubech a svou debutovou desku pokřtili v rámci koncertu v Dejvické klubovně spolu s duem Lázně Kobalt, písničkářkou Stinkou a kapelou Oswald Schneider.