

Střemhlav do tmy (Nauzea Orchestra)
Nauzea Orchestra se vrhá do tmy a přináší několik pokřivených příběhů ze života, protknutých sarkasmem i teatrálností. Ulož tmu je lidská komedie proměněná v pestrý hudební zážitek.


Nauzea Orchestra se vrhá do tmy a přináší několik pokřivených příběhů ze života, protknutých sarkasmem i teatrálností. Ulož tmu je lidská komedie proměněná v pestrý hudební zážitek.


Hnací motor pro vznik ojedinělého vesmíru, který se rozprostřel na dva vinyly doplněné bookletem se Smeykalovými obrazy, představovalo ticho prostupující pandemií.



Pozoruhodným poznatkem pak je, že v přírodě přežijí snadněji tvorové introvertní, kteří dobře promýšlí svou strategii přežití a množí se mnohem pomaleji a výjimečněji.



Sál se zaplňuje, pozoruji scénu na podiu, kde je u velkého křídla místo klavírní stoličky vysoká barovka. Na klavíru je umístěn další klavír. Červený, elektrický.



Proč já vlastně jdu na paní v letech, co můžu asi tak čekat za výkony? Napadne mě, když vcházím do Fora Karlín.


S jeho příchodem se ansámbl ztiší, jako by si dávali navzájem slovo. Dynamika, která se bude během koncertu mnohokrát opakovat.


Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.



Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.



Pobaví mě setkání s Markétou Lisou. „Ahoj, nejste s Midi Lidi náhodou to překvapení v šapitó?“ „Jsme, ale nikomu to neříkej.“



Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...



Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.



Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.



Je to takový tušení a prostor pro fantazii posluchače. Nevtíravá a skromná touha po něčem, co by vlastně nemuselo být až tak nereálné.



Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.






Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!



Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.



Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.



Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.