BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Americký písničkář a multiinstrumentalista BC Camplight, žijící ve Velké Británii, není na hudební scéně žádným nováčkem. Jeho páté album Shortly After Takeoff završuje tzv. Manchesterskou trilogii, pod kterou spadají předchozí desky How to Die in the North a Deportation Blues. Všechny vyšly u labelu Bella Union a máme v nich možnost nahlédnout do nitra utrápeného muže, který se zabývá výhradně sebou samým.

Nudná píseň opíjející se sama sebou. To nezní jako strhující začátek nahrávky, ale refrén nás vyvádí z omylu, nakopne to a docela snadno probere z usínání. I Only Drink When I'm Drunk zpívá modifikovaný hlas a probíjí ho skvělý beat, pak už si jen představujeme, jak to do sebe autor spokojeně lije, protože už je rozhodně „drunk“. Jak to vypadá, když nepije, napadá mě? Ale nestihnu se tím zabývat, protože hned s druhým trackem se ocitáme v baru. Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Historka o mrtvém otci Angelovi, který navštěvuje v noci syna, zní opět jako dobrý vtip, který je ve skutečnosti jen dalším střetem s vlastní utrápenou existencí a Camplight tohle téma rozehrává v jemné baladické skladbě Ghosthunting. Zpívá až bolestivě vysoko, vokální linka je tenoučká a může se kdykoliv přetrhnout. A to se taky stane. Schizofreničnost je pro album vůbec příznačná. Všechny temné stránky skladeb představují nejspíš boj se sebedestruktivními sklony, halucinacemi, které sílí, když pije. Tohle všechno by mohlo svádět k rozplizlosti, ale to se naštěstí neděje. Jestli nemá Camplight pod kontrolou psychiku, pak je to vlastní tvorba, co se mu daří kočírovat až překvapivě dobře. Back to Work zní jako osvobozující hymna oslavující zrušení karantény, která by mohla dobývat rádia, má líbivý refrén, příjemné tempo, ovšem jen do chvíle, než přijde další kolaps, „down“, kterým se vracíme do hlavy tvůrce a jeho podivných ozvěn. Naděje na rádiový hit jsou ty tam.

Hudební výraz některých písní odkazuje do minulosti, ale Camplight jde pokaždé dál, skladby jsou barevné, až vlezle zapamatovatelné. Nicméně jestli místy zpěvák působí poněkud formálně, v textech je velmi ironický. Zpívá o hřbitovním stylu, o tom, že chce být mafií a všechny postřílet, přičemž jako by zpíval ukolébavku podkreslenou smyčci, zatímco z krvelačného textu mrazí. Dokonale smutná, srdceryvná a plačtivá by mohla být píseň Arms Around Your Sadness, kdyby ji neprostupovaly všudypřítomné syntezátory. Někdy zbytečně, ilustrativně, protože slyšíme verš „arms around your madness“ a tušíme, že jde o vyrovnávání s duševní chorobou. Pokud by však bylo skládání takové hudby zaručeným lékem na depresivní stavy, nemusela by být léčebná kúra vůbec bolestivá.

Závěrečnou skladbou Angelo se BC Camplight loučí s halucinační představou zesnulého otce. V songu zní jen vokály, saxofon a tamburína, neotřelá kombinace posílá Angela do nebe a my můžeme jen doufat, že se nevrátí. A pokud ano, tak jen za předpokladu, že díky tomu vznikne opět podobně překvapivě kompaktní, a přece divné album.