

Velkorysé objetí muže s hlasem z jiného světa (Benjamine Clementine)
Sál se zaplňuje, pozoruji scénu na podiu, kde je u velkého křídla místo klavírní stoličky vysoká barovka. Na klavíru je umístěn další klavír. Červený, elektrický.


Sál se zaplňuje, pozoruji scénu na podiu, kde je u velkého křídla místo klavírní stoličky vysoká barovka. Na klavíru je umístěn další klavír. Červený, elektrický.


Proč já vlastně jdu na paní v letech, co můžu asi tak čekat za výkony? Napadne mě, když vcházím do Fora Karlín.



S jeho příchodem se ansámbl ztiší, jako by si dávali navzájem slovo. Dynamika, která se bude během koncertu mnohokrát opakovat.



Pobaví mě setkání s Markétou Lisou. „Ahoj, nejste s Midi Lidi náhodou to překvapení v šapitó?“ „Jsme, ale nikomu to neříkej.“



Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...


Je to takový tušení a prostor pro fantazii posluchače. Nevtíravá a skromná touha po něčem, co by vlastně nemuselo být až tak nereálné.





Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.






Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.



Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.



Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.



Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.



Ze Sona si to k Mersey míří povědomá postava bělovlasého elegána, která si nese fixou napsané playlisty... Jeden z posledních koncertů v brněnském tradičním klubu.



„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.



Zvláštní klid a téměř komunitní atmosféra, tak vypadá půlhodina před začátkem koncertu v pražském divadle Hybernia.