S Mickem Harveym nebude nikdo zpívat falešně

Ze Sona si to k Mersey míří povědomá postava bělovlasého elegána, která si nese fixou napsané playlisty. Na otázku, jak se těší na koncert, odpoví Mick Harvey lakonicky, že to bude překvapení, protože tenhle set společně hráli teprve před třemi týdny v Melbourne. Že půjde o dvojkoncert, se taky dozvídám cestou do Mersey.

Klub Mersey je plný a lidi si mezi sebou šeptají, co všechno tu zažili. Všichni vědí, že je čeká jeden z posledních koncertů na tomto místě. Klub po šestadvaceti letech končí.

Na scénu přichází kapela a za mikrofonem stojí J.P. Shilo, Mick Harvey usedá ke klávesám, odřenou bílou basu drží Glenn Lewis a stříbrné bicí ovládne nenápadná postava Stevea Shelleyho (Sonic Youth). Rozezní se ponuré tóny a se slovy „sure of yourself“ se Shilo nejistě dívá do horního patra sálu, kde na něj shlíží skupinky lidí ozářené obří disco koulí. Shilo představuje songy ze své právě vydané desky Invisible You. Jeho projev je velmi sugestivní a udržuje lehce rozhořčenou náladu v sále. Mužské těleso místy rozčísne lascivními pohyby a táhlými vokály uhrančivá Lyndelle Shilo. Jasným pánem pódia je ale Mick Harvey, který určuje, co se bude hrát, a v tiché pauze jasně zazní „we don't speak, if we don't need it“, což jsou zároveň slova ze skladby Widow's Peak. Vrcholem se stává skladba Mechanical Man, a pokud byly emoce plynoucí z pódia zkraje rozpačité, nyní je hrne sebevědomá hráčská síla.

fotogalerie z koncertu tady

Druhou polovinu večera načíná Mick Harvey. Upozorní, že nebude hrát písničky Serge Gainsburga, protože je na ně sál malý, a se svým strnulým pocker facem a laskavým hlasovým projevem rozjíždí baladickou show. Ta je melancholičtější a náladovější ve srovnání s první částí a skladba October Boy v této atmosféře velmi dobře rezonuje.

Trnem v oku je Harveymu viditelně nadšený fanoušek, funny guy, jak ho nazval, v první řadě, který se chová na jeho vkus příliš familiárně. Harvey je velmi náročný na podmínky v sále, a i přestože zpívá „all is forgiven“, vzápětí ostře zaútočí na onoho chlapíka, že zpívá falešně a ruší ho.

Zároveň neváhá fanoušky s ledovým klidem upozornit, že po koncertě bude autogramiáda. Publikum si vyprosí přídavky, které svou dynamikou předčí celou pochmurnou část, nicméně pak dojde na baru pivo a lidi s nostalgickou vzpomínkou na člena slavných The Bad Seeds a někdejší kultovní klub prchají uhasit žízeň jinam.