Spectre a National Geographic
Zatímco Skyfall coby starosvětsky výbušná psychoanalýza šlapal jak švýcarské hodinky, Spectre příběhově drhne. Kolik ptáků znáš, tolikrát jsi Bondem.
Veni Vidi Video #3: Star Wars
Filmová událost roku? Spíš desetiletí. Z tohohle dárku bude letos pod vánočním stromkem napříč kontinenty pěkně veselo.
Továrna na absolutno. Om
„Tolik lidí jsem tady v životě neviděl, tyvole.“ Šapóčko je zvláštní plac. Kamenná nudle s bezchybným zvukem má výhodu, že na desátou večerní tu nikdo dvakrát nekouká.
Veni Vidi Video #2: Tata Bojs
Málokterá domácí kapela si na klipech dává záležet tolik jako sympaťáci z Hanspaulky. O nápady neměli Tatáči nouzi, pokaždé dokázali zůstat originální a nezřídka...
Podzimní sonáta s Poppy a Carlosem
Zvláštní dny potřebují zvláštní soundtrack. Dvě plus dvě ruce v olomouckém Jazz Tibetu.
Někdy není pozdě, jindy jo (Nikdy není pozdě)
Papírově to vypadalo jasně: scénář naškrábala umanutě prostořeká Diablo Cody (Juno, Jennifer’s Body), za kamerou stanul slovutný Jonathan Demme (Mlčení jehňátek), před ní Meryl Streep.
Veni Vidi Video #1: Duran Duran
Duran Duran na sebe od nepaměti strhávali pozornost i díky originálním videoklipům, výběr toho nejzajímavějšího napříč časem.
Proto ty hlasité kontrasty - Veruca Salt
Seether byl hit jako kráva, nutno podotknout, že mimořádně dojná. Následoval kamarádšoft s Courtney Love, který vyústil ve šňůru s Hole...
Malý velký Ant-Man
Se superhrdinskými filmy se roztrhl pytel a na červeném koberci už musí být všem těm Wolverinům, Thorům a Supermanům poněkud těsno.
OFF Festival jako otevřená platforma (po polski) II.
Nenechal jsem se vytáčet prkotinama a nasbíral hromadu nestandardních zážitků. Kdo může říct, že ho na festivale vyhnala z hospody ochranka s německým ovčákem?
OFF Festival jako otevřená platforma (po polski)
Divotvorné requiem za Lauru Palmerovou. Tanečky, pazvuky, ticho a tma. Badalamenti by měl radost, Lynch jakbysmet. Takovou husinu jsem neměl ani nepamatuju.
Colours of resumé
Colours of Ostrava 2015 jsou za námi, bilancujeme, ano? Slova líbezná, i kritická aneb podle toho, čí chceš zpívat píseň, uřež si tlustou hůl.
Bouře v kelímku dvanáctky (Colours, závěr)
Papírově byl nedělní program pouhým stínem dnů předešlých. Jenže realita nakonec předčila očekávání neb přinesla řadu překvapení. Některá příjemná, jiná méně.
Situace Colours (den 3.0)
Třetí den bývá kritický, kafe nepomáhá, zato pivo zabírá tak nějak rychleji a s nohama se začíná plést i jazyk. Naštěstí přišla dramaturgie s ohleduplným programem skýtajícím zasloužený relaxační potenciál.
Jedna Annie vládne všem (Colours, den 2.0)
… jedna jim všem káže, jedna všechny převeze, záda jim ukáže. Leckdo tvrdí, že populární festivalová kratochvíle známá jako „přebíhání“ je sportem pro sebevrahy.
Barevné postřehy (Colours, den 1.0)
Vzpomínky na výrobu surového železa zapadaly struskou, Dolní oblast Vítkovice však žije dál. Kdekomu učarovala nová elektronická stage, valná většina dle očekávání nevěřícně paBjörkovala na té hlavní.
Co mě naučil druhej Chee Chaak aneb 10+1 zásek na Hlubině
„A hlavně nikde nekreslete pentagramy!“ Milujete Ostravu? Hudbu? Lidi? Tak to jste nejspíš o minulém víkendu divočili na Chee Chaak Festu, protože jestli ne…
Nepokácejte topoly ve mně (Ira Mimosa + LaBon)
Takhle nabitý program by kopřivnické Mandale mohl závidět leckterý hudební velkoklub. Co jméno, to zásah do černého. A poslední březnová sobota nebyla výjimkou.
Krása není vždycky jemná (Ladě)
Křtu nové desky Lešť přihlížel v Ostravě vyprodaný Parník. A že bylo na co koukat. Kdo říkal, že Ladě jsou neznámá kapela?!