Richard Sears a Stereocilia v Punctu

Za názvem Stereocilia se skrývá bristolský kytarista a skladatel John Scott. Jeho aktuální, už šestá, deska Phases částečně opouští hutné kytarové drony z počátků jeho tvorby, přičemž dává výraznější prostor analogovým syntezátorům. Současná poloha dynamicky osciluje mezi zasmyčkovaným elektronickým kosmische zvukem, který je ovšem aktualizován dnešními možnostmi, a psychedelickým shoegazem. Oboje vytváří napětí a dojem pohybu, přestože posluchače nakonec staticky udržuje v hypnotických vírech. John vystupoval po boku Bena Frosta, Gnod, Nadja, Daniela Lanoise nebo Acid Mothers Temple a účastnil se také tří různých ztělesnění „kytarových orchestrů“ Rhyse Chathama.

Původně jazzový pianista Richard Sears pochází z USA, aktuálně však žije a tvoří v Paříži. Jeho poslední deska Appear to Fade opouští prvoplánovou virtuozitu a jazzovou scénu ve prospěch intimní melancholie a vyšisovaného zvuku na prahu rozpadu. The Guardian výstižně zmiňuje Harolda Budda nebo Keitha Jarretta jako referenci, ale je třeba doplnit i druhou stranu mince (či spíš pásky?): Jamese Leylanda Kirbyho (aka The Caretaker) nebo Williama Basinskiho. Jenže zatímco poslední dva jsou spíš mistři krátkých, už zakonzervovaných, smyček, Richardovy skladby pořád přece jen plují a pokračují ve svém životě, i když na hraně rozpoznatelnosti. Delikátní klavírní ambient přežívající v ozvěnách přemazaných pásků.

Podpoří je flashing astraptes – projekt Dana Nultyho, původně z Liverpoolu, dnes takřka rezidenta Puncta, znovuzrozený po letech pauzy ze sentimentální nostalgie po vlastních přehodnocených ambicích. Mraky atonálních témbrů se mísí s temnými víry kytary, tapedronu a hlasu. Dle vlastních slov někde na půl cesty mezi Karlheinzem Stockhausenem a Grouper. Jeho tvorbu můžete rovněž znát pod aliasem Myst K.