Jemná mechanika, maska a počítačové programy dělají ze stroje herce, jehož mimika, gesta, snaha o přirozený pohyb a mluva mohou působit autenticky.
Co pro jedince znamená, když ho nahradí robot? Může člověk skrze elektronického dvojníka poznat sám sebe? Konkuruje si kopie s originálem, nebo si vzájemně pomáhají? Poznává originál díky dvojníkovi lépe sám sebe? Tyto úvahy přináší inscenace Uncanny Valley. V divadelním experimentu bez herců se v hlavní roli objeví humanoid. Inscenaci v produkci Münchner Kammerspiele a režii Stefana Kaegiho uvedou Pražský divadelní festival německého jazyka a Divadlo Archa v české premiéře 6. a 7. března.
Roboty známe jako pracovní stroje, jako efektivní a precizní vykonavatele našich pokynů. V německém průmyslu se lidem nepodobají, aby se vyloučily emocionální vazby. Naproti tomu v Asii se už delší dobu vyvíjejí humanoidní roboty, například pro péči o staré osoby nebo jako sexuální partneři. Lidská podoba má usnadnit přijetí stroje v takové funkci. Vzbuzuje ovšem také nedůvěru: Co je člověk a co je stroj? Tuto tísnivou podobnost nazývají japonští výzkumníci v oblasti robotizace Uncanny Valley.
Stejnojmenná inscenace Stefana Kaegiho (Rimini Protokoll) vznikla ve spolupráci se spisovatelem a dramatikem Thomasem Mellem. Ten souhlasil s výrobou vlastního animatronického dvojníka. Tento humanoid vystupuje na scéně místo autora a vždy spolehlivě vykoná, k čemu byl naprogramován. Kaegiho divadelní experiment bez herců vylučuje jakoukoli ztrátu kontroly. Jemná mechanika, maska a počítačové programy dělají ze stroje herce, jehož mimika, gesta, snaha o přirozený pohyb a mluva mohou působit autenticky.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.