Risposta vstříc zániku člověka

Risposta, kapela tajemnější než hrad v Karpatech, se během své existence stala respektovanou stálicí na punkové scéně – zejména mezi těmi, kdo tíhnou k temnější, syrovější a údernější podobě tohoto nespoutaného žánru.

Řízná parta z vesnice jižně od Brna rozhodně nesází na tiskové zprávy, webové stránky ani další "nezbytnosti", na kterých si jiní zakládají. Aktuální sestavu kapely odhalíte možná jen tehdy, když narazíte na její koncert – a i tak musíte mít přehled o tom, kdo v Rispostě působil dřív. Anonymita až na kost, dalo by se říct. Přesto se tahle crustová kapela z Přístonic, vesnice s výhledem na Pálavu, letos dožívá úctyhodných dvaceti let. Pozvání na oslavu nese možná až cynicky přesný název: Vstříc zániku člověka.

Na rozdíl od mnoha jiných kapel podobného ražení ale Risposta nestagnuje – s každou deskou slyšíte jasný posun. A to je cesta, před kterou nezbývá než smeknout. Přímočarý, punkově hrdelní vokál a texty bez špetky naděje pak v kombinaci s nekompromisním instrumentálním nasazením zasazují poslední hřebík do rakve světa, který dávno ztratil směr. Pokud byl podle filmového životopisného dramatu z roku 1990 Karel Čapek Člověkem proti zkáze, pak Risposta o pětatřicet let později definitivně rezignuje – a na svém aktuálním albu veškerou víru v člověka pohřbívá pod hutnými riffy, drtivou rytmikou a crustpunkovým bahnem.

Aktuální nahrávka vychází tentokráte na Papagájův hlasatel records na tradičním černém vinylu ukrytém v gatefoldu.