Slovenský ambient i jemná melancholie v Mandale

Dva hudebníci, abstraktní projekce na pomezí surrealistické malby, divadla a filmu a vytrhnutí člověka z běžného vnímání světa. Maximální symbióza hudební složky s tou vizuální a zvukové krajiny se prolínají s těmi na plátně a vytvářejí nový svět pro vaše dětské sny. Labon jsou duchem tvůrčí svobody. Skládají hudbu pro divadelní představení, spolupracují s výtvarníky, hrají v galeriích a muzeích a nanáší na bílé plátno koláže zvuků, experimentují s prostorem a překonávají bezprostřednost. Jackson Pollock by měl radost...

"LaBon bola pre nás od začiatku po konec haluz. Najprv sme sa tešili, lebo ambient sme v obývačke ešte nemali. Prišli Henrich s Marcelom, dvaja kludní a spokojní chalani z Hlohovca, rozbalili kopec čudesných prístrojčekov a nástrojov a dali zvukovku. Už táto avizovala ponorenie hlboko do gauča. Počas rozhovoru sme sa od témy improvizácie dostali až k nejakej hudobnej matrici ... čo už sme ich teda radšej vyhnali hrať ... A vtedy to začalo. Po prvých tónoch sme zhasli v herni, potom aj v obývačke a nakonec aj v štúdiu. Gandy plachtil ako duch, zažali sme sviečky a fakt sme si to užili. Ak si chceš vychutnať pohodu, čekni si to! Stojí to fakt za to!" (Radio Bunker)

Ira Mimosa je zpěvačka, kytaristka a především víla s francouzským srdcem, jež splétá své křehké melodie z tónů smutku a melancholie. Vypráví příběhy, kterým porozumíte, i když je pro vás francouzština cizí, pokud budete pozorní a citliví, její hudba vás pomalu provede tichou krajinou, kde slova nejsou to nejdůležitější. Ira Mimosa tančí ve větru, její melodie vám znějí v uších, když jdete kolem řeky, když se zastavíte uprostřed cesty a nevidíte tam, ani zpátky, jakoby sama zamlžená krajina kolem vás tiše zněla a její ozvěna ve vás zůstávala ještě dlouho po návratu domů. Po debutovém EP La lumière (Světlo) z roku 2012 vyšla v roce 2014 i délehrající deska s pracovním názvem Le vent (Vítr), která je nástrojově mnohem barevnější, zvukově občas trochu temnější, ostatně texty nových písní nejsou zrovna nejveselejší...Právě větrem je sycena hudba Iry Mimosy, doprovázena tichým šelestem ptačích křídel v korunách stromů, zavinuta do vůně mlžného rána, zpomalena nehybným nedělním odpolednem. Tlesknete a zmizí.