Články / Reporty

Španělé milují život (Alhambra Monkey Week 2023)

Španělé milují život (Alhambra Monkey Week 2023)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 20.12.2023

Moje cesta na sevillský festival Alhambra Monkey Week začíná v Barceloně. „Asi máš hlad. Uvařím paellu, dáš si?“ čtu zprávu od kamarádky Barbary sotva vylezu z letadla. Potkala jsem ji letos v Chorvatsku, je rodačka z Valencijského společenství. „Ježiš, to je super, moc díky!” odepisuju ve španělštině a přidávám dojatého smajlíka. Lepší začátek si nemůžu přát.

Barbie mě vítá jako nejvzácnější návštěvu a večer mě bere do svého oblíbeného queer baru Candy Darling. Shodou okolností v něm vystupuje uskupení Flamenco Queer: kytarista a tanečník v dámském oblečení, jež doprovází zpěvačka v strohých černých šatech. Zprvu nevím, co čekat od flamenca v dragu, ale brzy pochopím, že pořád to samé: když se tanečník Rubén Heras náhle zastaví po prudké otáčce a pomalu rotuje zápěstími, chvění jeho hustých umělých řas prozrazuje jakési slastné transcendentální utrpení.

Španělský showcase a konference Alhambra Monkey Week probíhá již patnáct let v Seville, hlavním městě Andalusie a flamenca. Stačí vyjít ven a narazíte na obchod s tanečními pomůckami, obrazy s ženami v červených vrstevnatých sukních a samozřejmě na performery a performerky v akci. Funguje to i jako lákadlo pro turisty, ale místní flamencem opravdu žijí.

Hned na začátku akce s názvem „Soul of the South: Andalusian Folklore in Melody”, která se odehrává první den festivalu, muž s rozcuchanými vlasy a hranatými brýlemi pustí jednu ze skladeb dua Lole y Manuel. Legenda flamenca Lole Montoya se narodila zde, v Seville, a brýlatý muž, producent a hudebník Fernando Vacas, má za úkol svým výběrem skladeb nabídnout průlet andaluskou hudbou. V prapodivném baru Garlochí, kam jsme se natlačili s dalšími delegáty festivalu, voní kadidlo, všude samá Panna Marie a šedovlasý majitel Miguel s vážným výrazem servíruje „Kristovu krev”. Během hodiny zazní starodávné arabské melodie, loňská skladba producenta Bronquia a zpěvačky Rocío Marquez nebo psychedelický rock ze sedmdesátek. Slyšeli jste někdy o místní kapele Smash? Prý bychom tu neměli přehlížet ani stopu Jimiho Hendrixe…

Alhambra Monkey Week vzdává hold místu, kde probíhá, ale vztahuje se na celé Španělsko. Jeho hudební program nabídne relativně krátký úvod ve čtvrtek, aby v pátek a sobotu bavil nonstop od tří odpoledne do šesté hodiny ranní. A představí širokou žánrovou paletu, ve které kytarové kolektivy mají silné zastoupení. To, že Španělé mají rádi rock, tuším ještě před příjezdem, a utvrzuju se v tom na koncertě největších hvězd festivalu Los Planetas. Ten ovšem člověka bez citového vztahu z dospívání nemá čím zaujmout: pomalejší tempo obměklých kytar a zpěvu se v průběhu hodiny nehne, publikum ale celou dobu oddaně zpívá. Podobně nadšeně pak přivítá mladou madridskou skupinu La Paloma, jejíž debutové album Todavía no (Ještě ne) se nese v duchu ve světě stále populárnějšího college rocku. Kdo (jako já) říkával, že rock zemřel, neměl pravdu.


Svoje zastoupení měla i kosmopolitní Barcelona, kde jsou usazené mimo jiné umělkyně Simona a LaBlackie. První předvedla skvělou roztančenou show v blikajícím různými barvami autodromu, druhá vystoupila v otevřeném cirkusovém stanu a šla se svým drillem trochu víc na dřeň. Obě hudebnice nejsou původem ze Španělska: Simona je z Argentiny a La Blakkie se narodila v Africe. Dnes žijí a tvoří v Barceloně, stejně jako třeba slavnější venezuelská producentka Arca nebo argentinská raperka Ms Nina. Přistěhovalci z Jižní Ameriky i Afriky tvoří dnes velkou část obyvatelstva Španělska a mají kolosální vliv na místní (a světovou) scénu. Téma vzájemného ovlivňování kultur, postavení umělců z jiných kontinentů a dědictví kolonialismu však navzdory mým vnitřním přáním nebylo reflektováno ani v rámci konference. Ta jaksi nevykročila z komfortní zóny témat jako digitalizace, financování, problémy pořadatelů a (surprise, surprise) umělá inteligence.

Víc než cokoliv jiného si ale na Monkey Week uvědomuju radost, živost a opravdovou hloubku pocitů, se kterými místní do všeho jdou. Zvědavě pozoruju, jak spontánně začnou tančit na electrocumbii a soustředěně poslouchají lamentování flamenca, jak s dětským nadšením uvádějí festival jeho pořadatelé nebo jak kolemjdoucí senioři z ničeho nic vytleskávají jeden z rytmů flamenca, zatímco hledají místo k posezení. „Španělé strašně milují život,” zazní ve dvouhodinovém dokumentu mnou sledovaného ruského novináře Alekseje Pivovarova, který shodou okolností vyšel krátce po festivalu. To vím úplně přesně, když na koncertě otáčím hlavou, a můj úsměv rezonuje hned s desítkou dalších.

Info

Alhambra Monkey Week 2023
23.-25. 11. 2023 Sevilla, Španělsko
web

foto © Maria Pyatkina

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Já na Brno, Brno na mě

Jakub Zbořil 31.01.2024

První koncerty jsem viděl v dnes už zaniklém klubu Boro koncem střední školy. Tehdy jsem neměl tušení, že taková podzemnická scéna v Česku vůbec existuje... Scéna - Brno!

Eurosonic Noorgerslag 2024: Takhle by to šlo

Jakub Béreš, Michal Pařízek 31.01.2024

Největší evropský showcase festival a konference je pravidelně prvním místem v novém roce, kde se potkávají hudební profesionálové – od bookerů největších festivalů po zástupce malých nezávislých kapel i médií.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace