Stimul Nights na pomezí jazzu: Colin Stetson

Stimul Nights se po delší době vrací k neprobádaným oblastem na pomezí jazzu. V sobotu 29. dubna se v MeetFactory představí hvězdný Colin Stetson, který v podstatě vyvinul svůj vlastní styl hry na saxofon. Hudební souputník takových hvězd jakými jsou Bon Iver, Arcade Fire nebo Tom Waits vyrazil s aktuální deskou na sólové turné a poprvé zavítá i do Prahy. Doplní jej tuzemská skvadra mladých světoběžníků E Converso.

Colin Stetson je saxofonista, kterého si nespletete. Jeho nekompromisní a fyzický přístup ke hře na nástroj společně s důmyslnou technikou snímání zvuku z něj činí inspirativního umělce v žánru, kde se zdálo, že možnosti hry jsou již vyčerpané. Stačí mu nástroj, prostor a patřičné rozmístění mikrofonů – zbytek je dokonale zvládnutá fyzika, ať už se tím myslí akustika místnosti nebo maximální nasazení při hře.

Pořádně o sobě dal vědět sólovými alby New History of Warfare, druhé a třetí z nich vydala kultovní kanadská značka Constellation spojená především s kolektivem Godspeed You Black Emperor. Do Prahy zavítá v rámci turné k aktuálnímu sólovému albu All This I Do for Glory. Seznam umělců, se kterými spolupracoval, je impozantní: od Toma Waitse, Animal Collective, Bon Iver, Arcade Fire, Chemical Brothers, TV On The Radio a Feist po Fennesze, Billa Laswella, Laurie Anderson nebo Antonyho Braxtona.

Fyzicky působivý zvuk Stetsonovy hry je průsečíkem herních technik, snímání zvuku a zacházení s akustikou místnosti. Stetson dokáže bouřit, při bližším snímání zvuku saxofonů se do hry dostává jeho dech a cvakání klapek nástrojů, při větší vzdálenosti naopak hraje důležitou roli architektura a akustika. Stetsonovo virtuózní, fyzické podání je tak obohaceno o zvuky, kterých si při poslechu saxofonistů běžně nevšímáme a které nám mohou evokovat například hru syntezátoru nebo neobvyklých perkusí.

V kapele E Converso, jež vznikla v roce 2011, spojili síly čtyři talentovaní hudebníci nastupující generace. Všechny spojuje především saxofonista Michal Wróblewski. Ten na sebe upozornil jako držitel stipendia Strun podzimu pro mladé jazzové hudebníky. To mu otevřelo cestu pro studium na Norwegian Academy of Music v Oslu a následný úspěch na severské jazzové scéně. Jeho norská formace KIAP odkazující i k žánrům ve Skandinávii populárním (hardcore, metal) je velmi úspěšná i v mezinárodním měřítku.