


Lamentace na pouti aneb CocoRosie v Barráku
Zpěv sirény Biancy Casady, stejně ohlušující jako strhující, podtrhlo zjevení komponovaného nástroje, na který se hrálo jako na skleněnou harmoniku a zároveň z něj trčely korpusy velikých trub.



Zpěv sirény Biancy Casady, stejně ohlušující jako strhující, podtrhlo zjevení komponovaného nástroje, na který se hrálo jako na skleněnou harmoniku a zároveň z něj trčely korpusy velikých trub.



Zatímco první deska vznikala převážně v samotě a v pokojových podmínkách, novinka je z velké části studiová nahrávka, do níž se propsalo víc hudebníků, aranžérských vrstev a studiové péče. Hudebně se album pohybuje mezi alternativním rockem, popovým písničkářstvím, psychedelií a folkovějšími polohami.



Pozvi ma, neprídem vpadá pod rukama Robina Galii přímo do smířeného povzdechu nad bullshitem „povinných“ společenských akcí přetékajících sociálním kapitálem a trapnými small talky. Sedmá řadovka nachází Katarzii zavřenou doma a snící o utopii, snad i spokojenou, zároveň ale stále pochybující a pozorující pokřivené dění za záclonami.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.