


Me, the third record #10
Lift the dust cover from the turntable. Zvoní budík. Zvedám se z postele. Připadám si uboze. Place the record onto the platter.



Lift the dust cover from the turntable. Zvoní budík. Zvedám se z postele. Připadám si uboze. Place the record onto the platter.



Sedím v hospodě s jedním písničkářem, žije u nás teprve pár let. „Všechny český kapely jsou sračka. Nikdo není upřímnej a většina si hraje na něco, co není.“



Táta se pokradmu podívá, bratranec protočí oči, chlápek se nasere: „Tady u nás není normální parkovat lidem přímo před vrátkama.“



Emma, moje sestra, mne o víkendu navštívila. Dala si kávu. Emma je vulgární a cynická, nestýkáme se často. „Měli jsme oficiální večírek ve středu, ne, to byla prdel..."



V pátek mi můj psychiatr doporučil víc odpočívat a míň pracovat, takže paráda, konečně nemám špatný svědomí, že nejsem přes víkend v práci.



Zbývají dvě témata tohoto sloupku, dostala jsem zadáno psát o mužích. S muži je legrace, jako třeba když vás jeden vezme na KomiksFEST!...



Ale ne, já opravdu zajdu na koncert Jacka Whitea a nemusím kvůli tomu ani plánovat složitou služebku do Nashvillu?



Zatím si sedám na židli a čekám. Hodím tašku na zem. Koukám. Kolem projde nějaká paní a ptá se, jestli jsem od primářky. Netroufnu si promluvit. Chodby prázdný.



„Karle, kurva!“ Trenér Beránek řve. Slavie (zatím) hraje děsný čutání sem tam, budějovický taky. V druhý půli naskakuje Piták...
A máme tu nový sloupek. O čem? O hipsterech, o Jacku Whiteový, o životních láskách, o Slavii a taky o chlupatých kozačkách. A další podstatných věcech každého pořádného života.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.