„Karle, kurva!“ Trenér Beránek řve. Slavie (zatím) hraje děsný čutání sem tam, budějovický taky. V druhý půli naskakuje Piták...
„Karle, kurva!“ Trenér Beránek řve. Slavie (zatím) hraje děsný čutání sem tam, budějovický taky. V druhý půli naskakuje Piták. Že ho baví hrát každej zápas sotva třetinu, když byl ještě loni kapitánem. Jenže loni to taky za moc nestálo. Pamatuju před deseti lety, jak jsme pořád hráli na druhým místě, brali to těžce, nečekali, co přijde. V tý době Piták, nadějnej mlaďoch z úspěšný jedenadvacítky, a že jich ve Slavii bylo víc, hrál pěkně, tleskala jsem. Chodila na Strahov a byla zamilovaná do Rudy Skácela, to byly roky... Vraťme se ale do Budějovic.
Konečně! Po třech letech kopeme desítku. Piták jde na věc a pěkně po zemi to zprudka vpasíruje do sítě. Už to vypadá na tři body, nebejt Hrubeše. „Karle, kurva, neboxuj to od tý brány porád!“ Rovnou budějovickýmu na kopačku a remíza se veze domů.
Spekulovala jsem nedávno, kterej song označit za nejvíc sexy. Ne sexy, jako když Beyoncé vrtí zadkem, ale plnej napětí provázející pozdržovanej dech, pot sekundu po doteku a erosu. Hodně dlouho to u mě měl jistý Jack White s Ball and Biscuit, ale všichni víme, kde se Jack učil. Pusťte si Crawlin' King Snake Johna Lee Hookera. Tenhle starej bluesman to tam napálí, až vás zabrní nucleus accumbens. Ptala jsem se spousty muzikantů, ať mi popíšou ten moment, kdy vloží do muziky sex, touhu do strun a tak dále. Zatím neznám kloudnou odpověď.
K tomuto cituju Berridge & Kringelbacha: Some stimuli are more likely to elicit pleasure than others – to be painted with hedonic gloss. Since pleasure must ultimately serve a central role in fulfilling Darwinian imperatives of survival and procreation, the sensory pleasures linked to food intake as well as sex are likely to be fundamentaly basic.
Z jiných koutů. Nejsem si jistá, jestli mezi „Darwinian imperatives of survival and procreation“ patří 3 body do tabulky Synot 1. ligy, ale momentálně bych jim „gloss“ přisoudila, možná i „heroic gloss“.
P.S.: Píše mi táta z Madridu: „Ještě pořád máš ten sloupek?“ (Jo, tati, ještě pořád. Zatím jsem napsala jeden.) „Tak tam napiš, ať lidi v Madridu nechoděj do Cafeteria Nebraska.“ Vás by napadlo ve Španělsku chodit na kafe do podniku s americkým názvem a divit se, že není dobrý?
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.