Sedím v hospodě s jedním písničkářem, žije u nás teprve pár let. „Všechny český kapely jsou sračka. Nikdo není upřímnej a většina si hraje na něco, co není.“
Sedím v hospodě s jedním písničkářem, žije u nás teprve pár let. „Všechny český kapely jsou sračka. Nikdo není upřímnej a většina si hraje na něco, co není.“ Chvíli koukám do stropu a nevím, jak dál vést rozhovor. „Jako muzikant musíš bejt upřímnej. Ale do článku to nedávej.“
„Ale víš co, o tomhle nepiš.“ Fascinující, častá žádost.
Sedím u svýho stolu a koukám na novej gramofon, před sebou rozložený vinyly. Sedím tak dobře už půl hodiny a pořád nevím, kterou roztočím první.
Zasním se a vrátím o dvacet let zpátky. Ležíme s bráchou na podlaze a pouštíme si vinyly rodičů, beze slov sledujeme točící se desky.
Ležím, tentokrát na svý posteli, ležím a vnímám, mlčky. Slyším pomalý otáčky, slyším pravidelnej tikot. Snažim se smát, snažim se dýchat skrz slzy. Ležím potmě, oknem se valí mlha a roztáčí částečky prachu v rytmu pomalýho blues, valej se modrý záblesky a tikot se každou vteřinu o kousek zrychlí.
„Ale víš co, o tomhle nepiš.“ Fascinující, rezonující.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.