Me, the third #1

A máme tu nový sloupek. O čem? O hipsterech, o Jacku Whiteový, o životních láskách, o Slavii a taky o chlupatých kozačkách. A další podstatných věcech každého pořádného života.

Roxy slaví narozeniny. Roxy je posh podnik, dneska plnej hipstrů. Možná tu jsou i jindy, to nevim. Já jsem taky hipstr, mám na sobě holinky a kloubouk, můj kolega z Indie prohlásil: „You better wear that on a horse.“

Na minutu přesně dojdu do NoDu a zdravím Manon meurt, vypadaj, že si mě nepamatujou, těžkej život. A hned Kalle. Nebudu to rozmazávat, jsem spokojená, celej večer. I když je mi v těch holinkách s chlupama vevnitř vedro a šokuje týpek za mnou, co si během setu Manon meurt zpívá texty. Takže už jsou slavný, je to hotovka. Jak by řekl Jack White: „Once they sing the lyrics, it is folk.“

Kecáme s kámošem u baru a kujeme pikle, plán je následující: až půjde bubeník MM kolem, kámoš mu (nenápadně, jakbysmet) podrazí nohy, týpek padne a seznámení je hotový. Dřív, než se povede akci provést, přichází jinej chlápek. Má klobouk, jako já, kámoš ho zná. Týpek se jmenuje Jakub a organizuje Kavárny naživo, dneska s tím byl v Sama doma, což není nejatraktivnější reklama, ale budiž. „Řekni Tereze něco o kavárnách, ona ti to pošle do Full Moonu.“ – „Fákt jo?“ (teď přichází můj moment slávy, všimli jste si?) – „Tak mi řekni, co to jsou Kavárny naživo, máte nějakej facebook?“ – „Náš facebook je kavarnypecivo, protože nám to kavárny naživo nechtělo vzít, jakože kavarny nazivo, chápeš, systém tam viděl nazi a smůla.“

WWW mě fakt nebavěj, to je prvoplánový, po dvou minutách jdu domů, cestou míjím Vegyho z Wild Tides na schodech a chvíli váhám, mám mu říct o rozhovor k tý jejich nový desce? Ještě by si mohl myslet, že jsem ňáká pošahaná fanynka a Kuba si to určitě zpromuje sám, beru metro.

Na dobrou noc cituji Amose Oze: „Počítal to mezi své staromládenecké zvyky, stejně jako to, že ztrácel víčka od sklenice se zavařeninou, že si zastřihl chlupy v jedné nosní dírce a zapomněl na druhou, cestou na záchod si spěšně rozepínal kalhoty už na chodbě, na záchodě se netrefil do mísy a ještě během močení splachoval, aby zvukem tekoucí vody povzbudil ochablý měchýř: snažil se skončit zároveň se splachovačem, a tak to byl vždy závod mezi vodou z jeho těla a tou, která splachovala mísu.“