Upír Nosferatu s živým doprovodem Leeb0rn

Německý horor Upír Nosferatu (1922) nepřestává fascinovat ani po více než sto letech od své premiéry. Režisér Friedrich Wilhelm Murnau a architekt, okultista a producent Albin Grau společně ve vůbec první filmové adaptaci Stokerova románu Dracula vytvořili skutečnou symfonii hrůzy, která v době vzniku děsila a zároveň přitahovala.

Murnau vsadil převážně na záběry z exteriérů a pionýrské prozkoumávání filmových triků, zatímco Grau do filmu vkládal okultistické symboly a odkazy, které dávají mnoha klíčovým scénám nadčasový rozměr. Tehdy vzkvétající filmařský styl "německý expresionismus" je díky tomu výborně zachycen hned v několika ikonických obrazech. Hlavní protagonista hrabě Orlok byl hercem Maxem Schreckem ztvárněn tak dokonale, že nedlouho po prvním uvedení do kin se začalo spekulovat, zda není skutečným upírem. Divadelní a exaltovaný způsob herectví, typický pro většinu němých filmů, může na dnešního diváka působit místy úsměvně. Strnulý, nelidský a krysu připomínající hrabě Orlok je však dodnes jednou z nejděsivějších podob upíra, kterého byste rozhodně neměli zvát k sobě domů...

„V případě hudebního doprovodu jsme si už na začátku řekli, že film nechceme hudbou přebít a odehrát standardní koncert před plátnem,“ přibližuje kytarista a baskytarista Honza Srostlík z kapely Leeb0rn. Původně olomoucká kapela, nyní působící v Praze, hraje alternativní rock s prvky shoegaze a elektroniky. Na posledním albu Hauau (2024), které vytvořili jako partnerské duo s bubenicí a zpěvačkou Dominikou Srostlíkovou, si kromě svých obvyklých nástrojů osvojili také práci se syntezátory a starobylou autoharfou. Nabídka hrát živý hudební doprovod k němému filmu přišla krátce po jeho vydání, navíc po přijetí nového člena, talentovaného klávesisty a kytaristy Denise Bujka.