Situacionisté tvrdili, že pod úrovní ulice se rozléhá nekonečná pláž. V duchu této poetické a v zásadě revoluční představy Alt obsesivně dokumentuje pouliční výkopy.
Centrálním motivem autorské knihy vizuálního umělce Hynka Alta je úvaha o neviditelné, a tím pádem jakoby samozřejmé technické infrastruktuře urbánní krajiny, otevřené pohledu ve své dočasnosti blízké temporalitě fotografického média. Situacionisté tvrdili, že pod úrovní ulice se rozléhá nekonečná pláž. V duchu této poetické a v zásadě revoluční představy Alt obsesivně dokumentuje pouliční výkopy. Série snímků je ukotvena ve vrstevnatém kontextu eseji čtveřice teoretiků současného umění, jejichž role překračuje pouhé zhodnocení výsledků umělecké práce, ale na bázi spolupráce jim vytváří rhizomatickou síť významů, které Alt přijímá za své.
Odhalené nepojmenované vrstvy zeminy, potrubí, dočasných konstrukčních prvků a nástrojů práce se staví jedna na druhou bez zájmu o gradaci lineární narace, jejich repetitivnost v sobě nicméně naraci inherentně obsahuje v popisu odvěkého trvání statu quo. Proces dokumentace výkopů je možné vnímat jako výzkum prací, tedy prací fotografickou, která do značné míry navazuje na reference kánonu západního vizuálního umění jako je land art, minimalismus a úvahy o negativním monumentu a anti monumentu, v tomto případě však pojatém pomocí prostředků fotodokumentace. Výkopy pro Alta představují antitezi modernistické utopie konstruování nové společnosti, výkop vzniká a záhy zaniká nikoli aby umožnil nové budování, ale pouze udržel v chodu stávající infrastrukturu.
Výše uvedené texty pocházejí z úvodu, kterým knihu opatřil kurátor a editor knihy Jen Kratochvil. Grafickou úpravu, adaptující úhly pohledu z Altových snímků do řazení textů, vytvořil Štěpán Marko. Autory textové části jsou Àngels Miralda, Gianfranco Sanguinetti, Jussi Parikka a Jen Kratochvil. Kniha vychází v Nakladatelství AMU v rámci edice českoanglických autorských fotografických knih a navazuje na publikace Zahrada Jiřího Thýna a Kam oči, tam hlava Markéty Kinterové.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.