Na letošním festivalu s tématem Oslava života se představilo celkem 88 hraných, dokumentárních, celovečerních i krátkých snímků z celkem šesti světadílů.
Ve středu 10. listopadu byly v kině Lucerna slavnostně uděleny ceny pro nejlepší snímky 22. ročníku queer filmového festivalu Mezipatra. Vítězem soutěže celovečerních filmů se stal snímek ve francouzsko-belgicko-lucemburské produkci Jumbo od režisérky Zoé Wittock.
Vítězný film Jumbo vypráví o stydlivé Jeanne, která prožije první lásku v zábavním parku. Ke zděšení všech se ale předmětem jejího zájmu stane nová centrifuga Jumbo. Jak tahle neobvyklá romance může skončit? Jedno je jisté – svéhlavá Jeanne si jde za svým a nehodlá se rozhodit nechápavým okolím. Netradiční snímek měl premiéru na Sundance a z Berlinale si odvezl cenu Guilde Film Preiss. V roli Jeanne zazářila hvězda filmu Portrét dívky v plamenech (2019) Noémie Merlant. Mezinárodní porota složená z kulturní manažerky a feministické ikony Mahide Lein, zakladatelky festivalu Dotyk Anny Lok a výkonné ředitelky festivalu Jeden svět Lenky Lovicarové na filmu ocenila hlavně jeho originalitu: „Jeden z nejnáročnějších filmů tohoto festivalu, který posouvá naše vnímání rozmanitosti. Hlavní postava je aktivní a silná a její příběh osloví každého, kdo stále hledá lásku nebo za ni bojuje. Dívat se na tento film je jako jízda na centrifuze.“
Zvláštní uznání poroty získal francouzský hit z Cannes Bod zlomu (La Fracture). Ten sleduje manželský lesbický pár během jedné noci na přeplněné nemocniční pohotovosti a současně poukazuje na drsné sociální nerovnosti ve společnosti. Cenu pro nejlepší krátký snímek získal Syn Sodomy (Son of Sodom) scénáristy a režiséra Thea Montoyi.
Ceny pro vítězné filmy připravilo již tradičně designové studio Dechem. Dle tvůrců vázy svojí barevnou a tvarovou variací odrážejí téma oslav. Koláže z barevných střepů, které nesou, naznačují jejich bujarý průběh a nečekané momenty překvapení. Poslední váza, která teprve čeká na svého majitele, bude udělena držiteli Divácké ceny. Ta se udílí na zakončení brněnské části festivalu, jež proběhne 20. listopadu v Kině Art.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.