Vstupní prohlídka: Marcel Gidote’s Holy Crab

Marcel Gidote's Holy Crab je plzeňská pětičlenná psychedelická formace, která naplno funguje od začátku roku 2019. Za uplynulý rok se jim toho povedlo hodně: v březnu vydali druhé album Farm Alarm, v průběhu roku ještě dva singly Felina a Giant Stabs. V říjnu absolvovali svou první evropskou tour a k tomu byli osloveni ilustrátorem a herním vývojářem Jozefem Pavelkou k vytvoření originálního soundtracku k počítačové hře Felvidék. Naživo si ho budete moci poslechnout již za pár dní v pražském klubu Punctum, ještě předtím si dejte kratší anketu.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Jan: Ďakujem Pánu Bohu za všetku inšpiráciu. Každopádně nejvíc asi moje rodina a moji nejbližší přátelé, na jejichž hudební vkus dám.

Marek: Nějaká směs toho, jak jsem postupně objevoval kapely hlavně od bráchy, pak kamarádů a z nějaký vlastní zvědavosti a nakonec doporučení od streamovacích platforem.

Ondřej: Cédéčko Led Zeppelin, který vozili rodiče v autě, než ho někdo ukradl i s autem.

Viktor: Hodně mě inspirovali kluci z kapely, spoustu hudby jsem poznal díky nim, progresivní rock, psychadeliku atp. Jinak můj otec, jako Ondra vzpomínám na cédéčko z auta, Steely Dan.

Matěj: K hudebnímu stylu, který hrajeme, mě inspirovali zejména kluci z kapely, díky harmonicky barevným nápadům s lehkou příměsí groovu a poctivýho classic rocku.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Jan: Opravuji starý nábytek a jsem amatérský hokejový analytik.

Marek: Živim se programováním a bavim se čtenim a hranim.

Ondřej: Pracuju v geologii, abych mohl říkat, že mě živí rock.

Viktor: Studuji medicínu, občas něco přečtu a rád cestuji.

Matěj: Jsem zaměstnán v dynamickém prostředí od kořenů až po palice. Baví mě hrát a poslouchat, a zároveň se můžu považovat za pokročilého badatele absolutního dna sociálních sítí.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Jan: Nejhorší na hraní v kapele ve smyslu nejnáročnější je asi time management.

Marek: Množství času, co to žere, a neustálý domlouvání, kdy kdo může, a to nějak sloučit se sdílenou zkušebnou.

Ondřej: Dopravní logistika kapely s aparaturou.

Viktor: Nejhorší na hraní sám je, že jste před publikem opravdu sám. Nikdo vás nepodrží a je na vás směřována všechna pozornost, nervozita stoupá. V pěti lidech na pódiu je to o dost příjemnější.

Matěj: Zvukovky... Nemám je rád.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Jan: Otázky estetiky a sociální témata.

Marek: Když se někdo soustředí na to, co dělám, což je fakt fajn jak na živácích, tak při nahrávání.

Ondřej: Hlad, levné PHM a teplé pulty.

Viktor: Hulení.

Matěj: Miro Žbirka, 22 dní.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Jan: Minerální voda s vysokým obsahem hořčíku.

Marek: Cokoliv poživatelnýho.

Ondřej: Myslím, že máme v rideru chlebíčky už asi dva roky, ale ještě jsem je neviděl. Jinak samozřejmě minerální voda s nízkým obsahem vápníku.

Viktor: Chlebíčky a pivo jsou jistota.

Matěj: Hummus natur, eidam třicítka a česneková bageta.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Jan: Za koncerty, desky a merch současných kapel.

Marek: Vybavení mě stálo rozhodně nejvíc a někde za tím jsou desky a koncerty a s nimi spojený čas a náklady na cesty.

Ondřej: Chodím na koncerty a kupuju si desky, i když nemám gramec.

Viktor: Desky a koncerty.

Matěj: Desky a merch.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Jan: Všichni tady chcípneme a podle toho to taky tak vypadá. Nezajímá nás to, co je živé. Pod falešnou představou pokroku tvoříme desocializovaný a konformistický chaos.

Marek: Bordel. Nerovnost. Snaha.

Ondřej: Nevim, dál.

Viktor: Jde to do háje a těžko hledat naději, ale hledejme.

Matěj: Podle mě jsme právě na přelomu dvou věků, které jsou od sebe dost odlišné, především v pohledu na člověka a společnost, a zatím veškeré změny, které vnímáme, jsou jen slabým vánkem před mohutnou bouří.