Zásadní italskou kapelu Larsen doprovodí v Praze Nachttante

Italští Larsen měli vždycky status částečně legendárního a částečně tajemného uskupení. Po delší odmlce se loni připomněli novou deskou, která se po několika nahrávkách a turné se šansoniérkou Little Annie opět vrací k čistě instrumentálnímu formátu a na albu najdete jediného hosta – Thora Harrise (Swans, Shearwater a mnoho dalších) hrajícího na trombón.

Larsen debutovali před dvaceti lety za dohledu Martina Bisiho, avšak do širšího povědomí se dostali až s druhým albem, které produkoval Michael Gira a vydal i na svém labelu Young God. Soudě dle Girových slov šlo zpočátku o dost kryptický vztah, jelikož mu kapela začala anonymně posílat jen nepopsaná vypálená CD s jedinou žádostí – aby jim desku produkoval. Na což kývnul, ale ani během následujícího nahrávání v italském studiu prý kapelu osobně nepoznal, Larsen nosili masky a komunikace probíhala pouze přes sklo nahrávací místnosti.

Legendy stranou, následné počiny (primárně pod křídly Important Records) ustálily Larsen jako zásadní avantrockovou kapelu, jejíž zvuk by se dal škatulkovat i jako postrock, ovšem bez plytkosti pro tento žánr příznačnou. Soustředěné skladby klamou zdánlivou jednoduchostí, jde spíš o elegantní songwriting, co dokáže zasáhnout hodně hluboko. Dlouhodobě spolupracují s Xiu Xiu (projekt XXL) nebo lidmi kolem „odvrácené britské scény“, tedy hudebníky z okruhu Current 93 nebo Nurse With Wound a mnoha dalšími.

Menší zajímavostí v českém kontextu je i jejich počin Abeceda na motivy díla Karla Teigeho z roku 1926, v němž spojil typografii, fotografii, poezii a choreografii. Na něm pro změnu s Larsen spojili síly David Tibet, Jóhann Jóhannsson, Julia Kent a Baby Dee.

Minulé pražské zastávce Larsen před pěti lety předskakovali Rouilleux, tentokrát je řada na Nachttante z Brna, kteří též patří ke zdejším nejosobitějším rockovým kapelám. Navíc jde také o instrumentální rock, kterému bývá předhazována předpona „post“, ale Nachttante navazují spíš někde u Slint než u klišovitých epigonů Godspeed You! Black Emperor. Navíc je u kapely čím dál silnější fascinace ranými kytaristy na pomezí swingu, jazzu a prvopočátků rock’n’rollu, na mysl přichází nezřídka třeba Django Reinhardt.

Aby toho nebylo málo, ve smíchovském Underdogs’ Ballrom & Baru zahraje také Kanaďan Paul Beauchamp, který před lety přesídlil do italského Turína, kde se ihned zapojil do místní hudební scény. Jeho ambientní hudba využívající jak skutečné nástroje a objekty, tak elektronickou syntézu a efekty, silně odráží ovlivnění krajinou. Ať už šlo v případě debutu o venkovské prostředí Apalačských hor a dávné vzpomínky na noci strávené na farmě u táborových ohňů pod hvězdnou oblohou, nebo o italský severozápadní region Piemont na aktuálním albu Grey Mornings.