Zásadní kniha o polském moderním umění

Zásadní dílo polského historika umění Piotra Piotrowského Významy modernismu. K historii polského umění po roce 1945 přibližuje stěžejní momenty polského výtvarného umění od konce druhé světové války až po 90. léta.

Piotrowski výtvarnou scénu interpretuje v kontextu společenské a politické situace a odvážně polemizuje s celou řadou zavedených, až sebemytologizujících interpretací – například rozdělení umění z dob minulého režimu na oficiální a neoficiální. Nevyhýbá se ani kritice vývoje polské společnosti v 90. letech, včetně role katolické církve a hnutí Solidarita. Kniha čtenáře seznámí s různými přístupy k dědictví modernismu: od poválečné krize obrazu přes neoavantgardu 60. a 70. let až po postmodernismus konce 20. století. Piotrowski si všímá toho, jak a proč se pozice výtvarného umění v Polsku lišila od jiných zemích sovětského bloku a vysvětluje, čím se toto umění nakonec stalo lákavé pro západní kurátory.

Piotr Piotrowski (1952–2015), polský historik umění a kurátor, hostující profesor řady světových univerzit a autor dnes již kanonických prací o umění v zemích střední a východní Evropy Avantgarda ve stínu Jalty a Umění a demokracie v postkomunistické Evropě. Proslulá je zejména jeho teorie horizontálních dějin umění, odmítající členění na centra a periferie. V roce 2009 se stal ředitelem Národního muzea ve Varšavě, kde se snažil prosadit svůj koncept kritického muzea (představený později ve stejnojmenné knize); kvůli svému progresivnímu přístupu byl však po pouhém roce donucen k rezignaci. Získal řadu ocenění, včetně Ceny Igora Zabela za rok 2010.