Zásadní koncerty v Dox+ na ose Ostrava – New York

Ostravské centrum nové hudby uvádí v Praze v pátek 21. listopadu svůj každoroční koncert, tentokrát na téma Zásadní Ostrava – New York.

Na programu koncertu je šest orchestrálních kompozic spjatých se skladateli, které osa Ostrava – New York do určité míry formovala. Program nabízí hudbu skladatelů několika generací – od spoluzakladatelů americké a evropské avantgardy po autory střední a mladé generace. Večer zahájí skladba Petra Bakly Summer Work, v níž autor zkoumá princip dvojdílnosti – formu, která nemá hierarchii, ale rovnováhu. V této práci se tak zrcadlí Baklův charakteristický rukopis: soustředěnost na strukturu, ticho a vnitřní napětí, které se rodí z minimálních proměn.

Americká skladatelka Anna Heflin v minulosti byla několikrát rezidentkou Institutu Ostravské dny, se v novince Einmal ist keinmal inspirovala Kunderovým pojmem „jednou je jako nikdy“. Hudební materiál se zde zrcadlí, opakuje a znovu přetváří, aniž by se kdy vracel na stejné místo. V neustálém posunu vrstev a perspektiv se rodí zvuková poezie o čase, paměti a neuchopitelnosti okamžiku. Britský skladatel Richard Ayres ve svém No. 30 (NONcerto pro orchestr, cello a vysoký soprán) obrací tradici sólového koncertu naruby. Violoncello zde má svého „duchovního dvojníka“, kterým je soprán, a jejich vztah se proměňuje od hravé nadsázky až po tragikomickou absurditu. Ayresova hudba se pohybuje mezi humorem, groteskou a existenciálním napětím – vždy však s nezaměnitelným smyslem pro přesnost a detail.

Druhá část večera patří Petru Kotíkovi, Roscoe Mitchellovi a Alvinu Lucierovi – třem skladatelům, jejichž jména jsou desetiletí spjata s prací v Ostravě i New Yorku. Kotíkův Fragment začal vznikat v roce 1997 a jeho proměnlivý materiál je výsledkem neustálé revize. Nonaah for Orchestra (2023) Roscoe Mitchella má za sebou dlouhou řadu verzí – od sólového saxofonu po kvarteta a komorní orchestry. Nová verze pro velký orchestr vznikla právě na popud Petra Kotíka a festivalu Ostravské dny. Závěr večera patří Alvinu Lucierovi (1931–2021) a jeho kompozici Sweepers (1997), napsané na objednávku pro Petra Kotíka a S.E.M. Ensemble. Lucier zde rozdělil orchestr na dvě části – smyčce, které se pohybují v jemných chromatických posunech, a dechy s vibrafony, jež udržují dlouhé tóny. Tóny se k sobě přibližují a vzdalují a vytvářejí slyšitelné interference – podobně jako vítr v poli, které se neustále proměňuje. V této subtilní práci s prostorem a zvukem se naplno projevuje Lucierův celoživotní zájem o akustické jevy a posluchačskou pozornost.

Virtuózní sólové party v Ayresově skladbě studují Andrej Gál a Beatriz Gaudêncio Ramos. Orchestr Prague Philharmonia, který se soudobé hudbě věnuje dlouhodobě a jako jediný orchestr v České republice jí věnuje samostatnou koncertní řadu, navazuje na předchozí společné projekty s Ostravským centrem nové hudby. Spojení mezi Ostravou a New Yorkem se tak i v pražském Dox+ připomene jako prostor, kde má hudba dneška své pevné místo a zázemí.