Zhudebněná deprese: Wiegedood

Bažiny nezamrzají ani v únoru, rozhodně ne na kopci zahaleném hustou načernalou mlhou. Tenhle večer se nebude mlátit sláma, ale tnout do živýho. Wiegedood hrajou jak kdyby se neměli dožít rána, nebo jak kdyby se ho minimálně dožít nechtěli. Nebudete chtít zůstat. Nebudete chtít odejít. Touha udělat poslední krok vás vtáhne do nitra močálu, ze kterýho není cesty zpět.

"Zhudebněná deprese, kalná rašelina vtékající do vysokých gumových holínek vtahující tě do útrob močálu a chuť jít dál, i když předem tušíš, že tě bahno pohltí. Přitažlivější, než prasklej ret, kterej si musíš pořád kousat. Takový pocity jsem měl, když jsem poprvé slyšel De Doden Hebben Het Goed, první album z černočerný trilogie." Bylo by kacířství nazývat tenhle temnej vinyl debutem, zkušenosti z Amenra, Rise and Fall, Oathbreaker nebo Hessian jsou předplacenou vstupenkou na trůn. Trůn z klacků, chrastí a lišejníku. Počátkem roku 2017 na Consouling Sounds (Amenra, thisquietarmy, Syndrome, Viscera...) vychází dvojka a už teď je jasný, že budeme mít zpocený dlaně a mráz v zádech. Wiegedood je jako projít se po rozpálených střepech za vytí hladovejch vlků. Nedá se to popsat, musíš to přijít zažít.

"Chlupaté nekompromisní kytary tu působí jako tank, který nemá brzdu. Jede pomalu, teče z něj olej, ale naprosto nekompromisně ničí vše, co má v cestě. Aranžerská jednoduchost, mohutnost a zaťatost." Tyhle věty napsal o brněnských Nikander Ondřej z Metalopolis Webmagazine a těžko by člověk hledal lepší slova. Kapela, která na scéně chyběla jako sůl v ranách zrádce smečky. Temnej sludge, nekompromisní těžkotonážní ledoborec prodírající se s ledovým klidem bahnem současnýho světa. Na koncertě se nebude kouřit, atmosféra bude kalná i bez kouře.