10 + 1 = Daniel Brandt (Brandt Brauer Frick Ensemble)

Techno a duše. To není zaužívané slovní spojení, ale k někomu přináleží. Daniel Brandt, Jon Brauer a Paul Frick jsou klasicky vzdělaní hudebníci z Berlína, kterým průkopnická práce v oblasti elektroniky přinesla mezinárodní uznání. Minimalismus ovlivněný technem, ten si říká o živé provedení, ovšem projekt Brandt Brauer Frick se rozrostl do podoby živého akustického souboru: desetičlenného miniorchestru složeného z klavíru, harfy, trombónu, tuby, houslí, violoncella, tří perkusistů a syntezátoru Moog. Soubor se cítí doma jak v klasických koncertních sálech (Konzerthaus Vídeň, Lincoln Center, London South Bank), tak na velkých festivalových pódiích (Glastonbury, Coachella). A jako doma bude i na festivalu Prague Sounds, kde se objeví 1. listopadu, v holešovickém prostoru Dox+. Předtím vezměte zavděk oblíbenými skladbami bubeníka Daniela Brandta.

Mahmoud Guinia –⁠ Sadati Houma El Bouhala

Nemůžu se nabažit téhle písně a v podstatě veškeré Mahmoudovy hudby. Groove a vokály jsou tak působivé, že bych to mohl poslouchat celý den, což vlastně dělávám… Guinia spolu se spoustou dalších Gnawa hudebníků dělají nejlepší groovy široko daleko.

Steve Reich –⁠ Music For 18 Musicians

V posledních ročnících na střední jsem navštěvoval hodiny, které byly velmi inspirativní. Na rozdíl od všech dalších, které jsme měli předtím, náš učitel Gerd Rixmann, sbormistr, nás učil o minimal music a Neue Musik. Steve Reich je od té doby mým oblíbencem. Když jsme měli první nahrávání s Brandt Brauer Frick, byl jsem den předtím na koncertě filharmonie v Kolíně nad Rýnem, kde hráli Ensemble Modern Reichovy skladby. Jeho hudba nás formovala.

Air –⁠ Modular Mix

Jedna z prvních nahrávek Air, Premier Symptomes. Když vyšla, zoufale jsem se snažil najít na cédéčku píseň All I Need, ale na tomhle EP je jen její krátká verze bez vokálů. Jedna z mých nejoblíbenějších desek. Líbí se mi, jak všechno zní tak hřejivě, je to minimalistické, zasněné, stylové.

LCD Soundsystem –⁠ All My Friends

Asi moje nejoblíbenější kapela. Viděl jsem jejich letošní fascinující vystoupení v londýnské Brixton Academy a bylo to možná nejlepší show, kterou jsem kdy viděl a že jsem jich viděl hodně. Jsem fanouškem LCD od prvního dne a je těžké vybrat jen jednu skladbu, ale All My Friends je pro mě velmi speciální. Nejenže je velmi emotivní, ale i zajímavě postavená. Je to jako mix Velvet Underground, repetitivního klavíru à la Steve Reich a disco beatu. Je to prostě dokonalé.

Theo Parrish –⁠ Synthetic Flemm

Tahle skladba patří k mým oblíbeným při hraní v klubu, taky je ten vinyl už ve velmi špatném stavu. Rytmická struktura je úžasná, skvělý příklad polyrytmu. Zdá se, že neustále roste, ale zároveň zůstává v klidu.

Woo –⁠ Ruby Past Lives

Miluju kapelu Woo. U nich je taky těžké vybrat jen jeden song. Mají lo-fi nostalgický zvuk, který je velmi jedinečný. Jejich desky ze začátku osmdesátek zní přesně jako ty nedávné, což je skvělé. Je naprosto nejasné, kdy je nahráli, jsou jedno velké tajemství.

Neu –⁠ Für Immer

Skvělý příklad zdánlivě neměnné skladby, v níž takřka neznatelně narůstá napětí s velmi pozitivní atmosférou. A taky jeden z dobrých příkladů motorického beatu bubeníka Klause Dingera.

Giorgo Mpatis –⁠ Varka mou mpogiatismeni

Řecká hudba na mě velký vliv od samého dětství, protože část mé rodiny je tamní. Pořád nemůžu úplně přijít na rytmický vzorec, který je základem mnoha řeckých melodií. Fascinují mě, jsou svobodomyslné, ale taky docela složité.

Ahmed Fakroun –⁠ Ya Farhe Beek

Jedna z mých nejoblíbenějších písniček vůbec, její melancholie ve mně hodně rezonuje. Óda na život.

Mario Castro-Neves –⁠ Candomblé

Miluju brazilskou hudbu 60. let a tahle píseň je toho skvělým příkladem. Tehdy se jim podařilo vytvořit jedinečnou směs latiny a amerického jazzu, který je dodnes mimořádně svěží a groovy.

Guilty Pleasure: Whitney Houston –⁠ I’m Every Woman

Tuhle verzi jsem slyšel jako dítě, neznal jsem originál Chaky Khan, který je taky výborný. Vždycky jsem tuhle píseň miloval a svým způsobem to byl první houseový track, který jsem slyšel. Dodneška mě dokáže rozbrečet. Prostě ji miluju.